Jaromír Procházka

Platí obecně, že lidé, kteří chtějí cokoli společně podnikat, musí si vyjasnit své dosavadní vztahy

V prvním ročníku pomaturitního studia na evang. akademii proběhla v hodině filosofie diskuse o husitství. Východiskem byly názory devatenácti studentů, jež byly poté vzájemně komentovány účastníky ankety vyučujícím. Názorové spektrum bylo široké, od odmítání k hodnocení pozitivnímu.

(Dějiny zemí koruny české I., Praha 1992.

Autorka příslušných kapitol PhDr. Ivana Čornejová)

Texty Jana Patočky, Boženy Komárkové, Ladislava Hejdánka, Milana Balabána či Milana Mrázka se musíme doslova prokousávat. Čteme je s tužkou v nice a děláme si poznámky v textu nebo na papír. Čteme, vracíme se a znovu se ponoříme do textu. Není to zcela jistě proto, že by se zmíněn/ autoři nedovedli srozumitelně vyjadřovat. Ani nepatří k odcházející generaci myslitelů, kteří se jinak vyjadřovat nedovedou, na rozdíl od generace, k níž patří například filosof Václav Bělohradský.

Za nynějšího tápání jak Ruska samotného, tak našeho nahlížení na ně, je cenný každý podnět, který vede k lepšímu poznání věci. Studie Pavla Bočka „Stát a církev v Rusku na přelomu 15. a 16. století“ (Spisy MU v Brně, FF 1995) připomíná okolnosti, jež obvykle z běžné představy o zemi na východě našeho kontinentu vypadávají.

Na sklonku 15. století stálo Rusko na rozcestí. Po pádu byzantské říše a po svržení tatarského jha zde přišly ke slovu tendence, jež v mnohém odpovídaly proudům tvořícím náplň dějin evropského Západu. Uprostřed ruské společnosti došlo k prvé výměně názorů.

Jan Dus (1903–1995) si velmi vážil svého prastrýce, superintendenta reformované církve v Čechách, Čeňka Duška. Vztah Jana Dusa k české reformaci byl něčím nikoliv nastudovaným, nýbrž převzatým.

Paní profesorka Božena Komárková o něm řekla: Bez něj bych se k evangelíkům nedostala.

V letech 1894–1896 vydal Masaryk postupné studie Česká otázka, Naše nynější krise, Jan Hus a Karel Havlíček.

rozhovor s Jaromírem Procházkou

V Protestantu (10/91 a 1/92) jsme otiskli tvou stať „K diskusi o smyslu českých dějin z let 1894–1928“. Můžeme se ke sporu Masaryk kontra Pekař ještě vrátit?

Jde o spor pozitivismu a biblického myšlení. Pozitivista konstatuje fakta. Řekne Ježíš a Caesar, zatímco Masaryk řekne „Ježíš, ne Caesar.“ Pozitivistovi se zdá Masarykova výpověď hrozná, vždyť Caesar je faktum. Emanuel Rádl však masarykovsky nad otázku „co je“ postavil otázku „co býti má“.

Má tato linie dnes nějaké pokračování?

Nikoliv v našem smyslu slova

8. listopadu 1980 byly slavnostně otevřeny či dány do provozu dvě stavby, s nimiž se začalo (a brzy na dlouhou dobu přestalo) v letech 1939–1940. Dokončila se dálnice Praha-Bratislava (a pokračovalo se ve stavbě dálnic dalších) a rekonstrukce Anežského kláštera v Praze, kde byla instalována expozice sbírek NG z českého malířství 19. století.