Díky Bohu, krátká a strašná válka skončila a naši vojáci – až na jednoho – se brzy, jak doufám, vrátí domů, obohaceni o velkou zkušenost.
Mám trochu rozpaky o tom psát, ač jsem z celého srdce i celou myslí vysláni naší chemické jednotky do pole schvaloval. Kdybych byl ještě mladší a zdravější, tak bych se coby ženista a zkušený laborant výzkumného chemického ústavu hlásil jako dobrovolník.
Naši vojáci tam byli tedy také místo mne. Rozuměl jsem jejich vyslání v duchu dopisu Karla Bartha, který ke zlosti všech pseudopacifistů a mnichovanů své doby napsal krátce před krizí v roce 1938 našemu učiteli J. L. Hromádkovi dopis, nad nímž dodnes skřípou zuby někteří nedopečení barthiáni a „míroví theologové“. Barth vyzval k boji a nezaváhal ani před jménem Ježíše Krista ve chvíli, kdy poznal, že „demokratická“ Evropa je ochotna obětovat svůj křesťanský odkaz, ustoupit diktátoru a proroku rasové a nacionální výlučnosti a nechat mu na pospas malý, „neznámý“ stát s několika národnostmi.
Z celého srdce a ze vší mysli jsem souhlasil se všemi prohlášeními presidenta Havla, nejen jako představitele svého státu, ale především z toho důvodu, že naši účast v zápase protidiktátorské koalice zdůvodnil myslitelsky z evropského myšlenkového dědictví.
Spontánně jsem se mohl připojit k děkovné modlitbě našeho kazatele za skončení války. A cítím vděčnost Pánu Bohu za to, že byla v pravý okamžik začata i ukončena – a že se náš bratrský Izrael nenechal vyprovokovat k osudné odvetě. Velké problémy a úkoly jsou ovšem teprve před námi i před celou světovou veřejností. Bůh nám pomáhej, abychom je zvládali poslušně a v duchu Toho, kdo je skutečnou nadějí Evropy a celého světa.