Nedávno jsem volal nedávnému rektorovi Masarykovy univerzity Milanu Jelínkovi. Jiří Gruntorád mne opět žádal o vyluštění pseudonymů moravského samizdatu. Jelínek se mne ptal, jestli volám jen proto, že mi nedá hlas svědomí. Přisvědčil jsem mu, a dodal, že těžko rozeznám hlas svědomí od hlasu pokušení. I z telefonu bylo znát, jak se rozveselil jako sémantik (sémantika = nauka o významu slov; neplést se semetrikou!); právě jako sémantik má smysl pro záměny slov. A jak rozeznat? „Pokušení říká většinou ANO a svědomí říká NE. “
Co však pokušení je? Milan Machovec uvedl svou knihu „Die Rückkehr zur Weisheit. Philosophie angesichts des Abgrundes“, Kreuz Verlag, 1988 biblickým motem z Lukáše 22,46: „Wie könnt ihr schlafen? Steht auf und wachet, dass ihr nicht den Gruseltag geratet.“ My to z ekumenického známe trochu jinak: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení!“ Ten Gruseltag známe spíše z populárního DIES IRAE.
A hned na stránce pod biblickým motem Machovec poznamenal: „V helenismu neměl řecký termín peirasmos ještě moralizující smysl „pokušení“, jak tomu bylo později – poté co radikalita ranného křesťanství už zmizela. Ale byl to speciální výraz pro totální katastrofu světa, jak ji lidové vrstvy s úzkostí očekávaly. Jenom tak dostane biblický text zpět svou původní dramatickou sílu“ (str. 7).
Lidé v Ježíšově době vskutku očekávali všeobecnou světovou katastrofu a obávali se jí. Ta se bude podobat potopě, zemětřesení, egyptským ranám, státním převratům, stěhování národů, národnostním čistkám či plošným odsunům obyvatelstva.
My můžeme Lukášův termín přeložit i jako zkoušky, jak i naši překladatelé učinili u Lukáše 22,28: „A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.“ Ať v singuláru nebo plurálu, vždy šlo o hrůzu, o utíkání z domova, do hor nebo do ciziny. Člověk se nesměl vracet do svého domu, aby na něho nespadl. Když byl na poli, nevracel se ani pro kabát.
I nás Ježíš vyzývá, abychom se modlili: „A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.“ Podobně v Getsemane: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení“ a těsně před zatčením znovu! Je nesporné, že zatčení, výslech, soud, bičování, křižování je interpretováno jako ohrožení tím, že by člověk přitom mohl přijít o víru. Proto je tu jediná medicína: modlitba, a to k otci, a ne k nemilosrdnému soudci či vzdálenému panovníkovi.
Fascinuje mě, že Václav Havel ve své snad nejlepší hře „Pokoušení“ se vrátil ke klasickému tématu pokušení ve stylu „malého českého Fausta“. Nedivím se, že to hráli co nejdřív i v Shakespearově rodišti Stratfordu nad Avonou. Zde ovšem už je pokušení titanismu poznamenáno moderní evropskou tradicí, s psychologizující a moralizující tendencí.
Ještě se tu však pokušení bere jako metafyzické ohrožení. V postmoderní době si lidé často myslí, že pokušení je nějaká legrácka, spíše tak trochu porno, snad i něco půvabného či žádostivého. Vzpomeňte si, jak pobouřil Jan Čapek ekumenického televizního diváka, když odmítl odsoudit jakési fotografie či zkazky s tím, že biblické zkoušky a pokušení je něco smrtelně vážného, a jestli někdo se potřebuje dívat na nahotinky, tak je spíše k politování než k odsudku. Bylo to vyznavačské slovo!
Toto znevážení pokušení vede i k neporozumění prosbě Otčenáše. Nějaké to pokušení bych si nechal líbit, jsem dokonce slyšel. Ten dobrý (mladý) muž nevěděl, co říká! Pokušení v biblickém významu je něco hrozného, kdy jde o život, o existenci, o víru. Otec vydá na smrt své děti. Děti se smluví, aby zabily rodiče. Hrůza ve městě, kdy člověk bez kabátu běží do hor. Žádná galantní romantika, žádné dobrodružství, ale krev a slzy, zoufalství těhotných žen a maminek s umírajícími dětmi v náručí v zimě bez přístřeší, tedy postmoderní zkušenost.
Nejde tedy o psychologickou změnu, jak se tu a tam chápe to „v“ pokušení. Lépe asi překládat „do“. Asi jako pád do propasti, proboření se na ledě, zapadnutí do močálu. Asi jako „propadl při zkoušce“ nebo zase „propadl hrdlem“, jak čeština hrůzu takového zkoušení vyjadřuje – jako pohyb dolů, do nicoty.
Proto je i modlitba a výzva k modlitbě (či bdění, jak varíruje Machovec) obrana před takovým propadem, znicotněním. Ježíš učedníky připravuje na noc, která nastane vpravé poledne, na prázdnotu anejistotu po ukřižování. Proto se máme modlit. Víme, že před námi jsou zkoušky azáleží – i Ježíši – abychom při nich nepropadli. Ostatně on tomu rozumí, protože sám zkouškou prošel, a tak může pomoci nám a mít soucit s našimi slabostmi a naším propadáním. Neuveď nás do zkoušek, a když už, tak nás vysvoboď od zlého.