Nad denním tiskem jsem si živě vzpomněl na slavný zátrh Přemysla Pittra pod tímto titulkem. Pod podlahou starého valonského kostelíka v Naardenu nalezeny byly prý kosti J. A. Komenského. Kosti byly oficiálně prohlášeny za ostatky Komenského, nicméně někteří učenci dokazují opak. Holandská vláda darovala kostelík republice Československé.
O domnělé kosti Žižkovy, uložené v chrámě čáslavském, veden je nový spor. Někteří učenci ujali se nyní úkolu bedlivě prozkoumat a zjistit pravost kostí.
Většina velkých duchů a význačných postav zahynula tragickým nepochopením svých vrstevníků. Jejich duch, jejich myšlenky, jejich činy pro nás něco znamenají. Mluví přes desítky, sta, snad tisíce let a jejich řeč je jasná. Buď nás povzbuzují k následování, nebo varují před napodobením těchže chyb. Co ale mluví jejich kosti? Jejich duch v nich není. Pieta, úcta k velkým předkům? Kdyby té opravdu bylo, pak nutila by tato úcta k hlubšímu chápání jejich ducha, ve snaze zhodnotit jejich odkaz ve vlastním životě. Ale lidé raději mají zetlelé kosti než živého ducha, který nepříjemně se dotýká svědomí, mluví do duše, káže, vyčítá, požaduje, nutí k dílu, volá k odpovědnosti. Zetlelým kostem staví se skvostné náhrobky, po duchu se šlape a plivá. „Běda vám, farizeové, kteří stavíte hroby proroků, jež vaši otcové zahubili! Neboť oni je zabili, vy pak pokračujete v činech svých otců!“
Co by asi strýček Přemysl řekl nebo napsal, kdyby se v novinách z 26. října t. r. dočetl: „Senzační, ale dosti přízemní objev učinili archeologové ve Wittenbergu na východě SRN. Při vykopávkách ve městě, kde žil zakladatel protestantismu Martin Luther, narazili na záchod. Jde o velmi prostý kamenný výklenek, který přesně odpovídá spartánskému stylu rebelského řeholníka.
Experti si jsou jisti, že na toaletě Luther napsal svých slavných 95 tezí proti kupčení církve s odpustky, které pak poslední říjnový den roku 1517 přibil na dveře chrámu ve Wittenbergu, a vyzval všechny, kdo s ním nesouhlasí, k veřejné disputaci. Záchod tvoří kamenné sedátko široké 30 centimetrů, na němž sedával teolog, který trpěl chronickou zácpou. Pod ním je jáma a stoka.
„Luther zdůrazňoval,“ uvedl ředitel Lutherova památníku Stefan Rhein, „že udělal svůj reformátorský objev ve stoce, ale zatím jsme nevěděli, kde by tato stoka mohla být. Nyní je jasné, co měl na mysli.“ (DPA, ČTK)
Strýček Přemysl by se asi zeptal, zda je nám opravdu jasné, co měl Martin Luther na mysli. Je nám to jasné?