Víra je otevřena do budoucnosti, je zahleděna k otevřenému horizontu víry, je zdrojem nové energie, nových námětů a plánů. Kdo je uchopen tímto „větříčkem“ Božího Ducha, se nezastavuje, míří vpřed. Ale ani takovému člověku se nevyhýbá stáří, které koná své obvyklé destruktivní dílo.
Je podzim a blíží se zima. Netěším se na ni. Pro staršího člověka je zima náročná. Musí se topit, vanou chladné, někdy až mrazivé větry, na ulicích se tvoří náledí a chůze se stává riskantní. A zlomenina v pokročilém věku je hodně nebezpečná. Starší člověk je více vázán na domov a do duše se vkrádají stíny s ubývajícím přirozeným světlem.
Až příliš často se ve vzpomínkách na dvakrát dvacet let komunistického režimu objevují argumenty typu „nedalo se nic jiného dělat“, „všude vládl strach“. Takovéto paušální hodnocení má snad i své opodstatnění – zejména, když dějiny vnímáme jako dějiny vítězů, nezastavitelných hybných pák, převažujících ideologických či politických schémat.
V našich evangelických kruzích je toto téma stále aktuálnější. Je to doklad, že roste hlad po Bohu. Proto roste i „poptávka“ po lidech, kteří by k němu znali cestu a dovedli tam i přivést druhé. Je to touha legitimní a nelze ji ignorovat. Proto se dnes i v evangelickém světě mluví o tomto tématu stále častěji.
Ve dnech 28.–30. 5. 1999 se v německém Mühlheimu konala konference s tématem „Světová rada církví v konfliktech studené války“. Konala se z iniciativy misijního odboru kruhu porýnských zemských církví a v dohodě s generálním sekretářem SRC dr. Konradem Raiserem. Z necelé stovky pozvaných se účastnilo asi 60.
Karl Rahner, významný katolický teolog 20. století, tvrdí, že křesťan budoucnosti bude především mystik, anebo nebude. Je to tvrzení odvážné, ale zároveň podnětné, neboť až provokativně nastoluje otázku po místě mystiky v křesťanské zbožnosti. Pokusme se tedy seřadit některé mystické důrazy a ptejme se, zda nám pomohou v kritickém přehodnocení typů tradiční zbožnosti.
Máme zpravidla pocit, že své nejbližší, přátele, učitele a žáky dobře známe, a mluvíváme často i zasvěceně jako místní znalci o lidech v obci, městě a dokonce i v národě.