Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou?
Rozhovor s Pavlem Maurem, knihkupcem v Náchodě, který odmítl prodávat Mein Kampf
„Všechno je dobré – ano i ne!“ napsala v prosinci 1999 Hebe Kohlbrugge v dopise přátelům poté, co její sestra Hanna tragicky zahynula ve věku nedožitých 88 let. Je všechno dobré? – ano, protože její bohatý život byl plně založen na velikonoční naději; – a ne, protože přes všechna útěšná slova zůstává její odchod pro její blízké bolestnou ranou.
Tématem mé přednášky je židovská věrouka ve vztahu k „jinému“. Nevím, kdo vybral jako motto našeho semináře „Pride and Prejudice“ (Pýcha a předsudek), ale podle mého názoru je velmi zdařilé. Každý, kdo si vypůjčí tento výrok Jane Austenové, zajímavě naráží na napětí mezi dílčí identitou a univerzální odpovědností.
(teze)
Evangelické (protestantské) myšlení orientované na bibli začne u Boží moci a teprve potom uvažuje o moci člověka.
Filip Čapek (Protestant 2/2000) upozornil na posun, který nastal v průběhu osmdesátých a devadesátých let v teologii. Někteří teologové se odklonili od rozlišování mezi vírou a náboženstvím, protože kladně zhodnotili náboženství a náboženskost člověka.
Ambici na znalost moderní filosofie nedeklaruji (Protestant 3/2000, str. 15), přemýšlím však o napsaném, především o „výkřicích“ i „lekcích“, které v posledních měsících Protestant velmi záslužně přinesl. Příkrému tónu Martina Šimsy reagujícího na článek Filipa Čapka nerozumím. Skutečně odmítá relevanci dobového kontextu („argument dobou“), tvrdě, že se tomu naučil u Masaryka a Rádla?
Josef Válka, autor Dějin Moravy od nejstarších dob do poloviny 18. století, se zúčastnil husovské konference ve Vatikánu v prosinci 1999.
Experiment se vydařil! Po dva dny (9. a 10. 3.) jsme sbírali ve sborovém domě všechno, co by zase jiní koupili, abychom mohli alespoň trošku pomoci lidem, strádajícím strašlivou válkou v Čečně. Modlitebna se na dva dny proměnila ve vetešnictví – téměř stovka převážně neznámých lidí zareagovala a přinášela své věci, někteří opravdu vzácnosti, dokonce i peníze.
Dopis synodní kurátorky dr. L. Roskovcové a synodního seniora Mgr. P. Smetany předsedovi ODS V. Klausovi proti „zásadnímu znevážení symbolu Tolerančního patentu“ ze dne 21. 2. 2000 ve mně vyvolal značné rozpaky.