(teze)
Evangelické (protestantské) myšlení orientované na bibli začne u Boží moci a teprve potom uvažuje o moci člověka.
1. Boží moc je mocí k vysvobození či vykoupení člověka jednotlivě i lidského společenství vůbec. To je exodus, vyvedení Izraele z Egypta, z otroctví ke svobodě. Boží moc měla osvobodivé zacílení. Není to moc o sobě, samoúčelná, nýbrž zaměřená ke svobodě člověka.
2. V osobním vztahu člověk očekává na sílu od Hospodina. Žalm 46,2 říká: „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.“ Podle tohoto žalmu Bůh člověka posiluje proti strachu, aby se nebál uprostřed zdivočelé přírody, v mezinárodním zmatku a v situaci války.
3. Ježíš káže na hoře, jak o tom čteme v Matoušově 5. až 7. kapitole. O reakci na jeho kázání čteme: „Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.“ Byla to opět moc osvobozující, objasňující, útěšná i náročná, spasitelná. Zákoníci naopak učili schematicky, předpisově, sudičsky, tvrdě, povýšeně, surově a pohrdavě. Zákonické souzení je odporný projev, ať je náboženské, nebo sekulární. Ježíšovo kázání vyvolává údiv a úžas, není nudné.
4. Apoštol Pavel říká v Římanům 1,16, že evangelium je moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří. Opět je Boží moc zacílena ke spáse, k osvobozujícímu dějství uprostřed života i v perspektivě věčnosti.
5. Z těchto pohledů na Boží moc vyrůstá pojetí moci u člověka. Moc člověka je něčím předběžným a předposledním, nikdy se člověk nemá ztotožnit s mocí v posledním smyslu, ať už jako autoritář v rodině, despota ve společnosti, či diktátor ve státě. Pavel píše: „Máme tento poklad v nádobách hliněných, aby důstojnost té moci byla Boží a ne z nás“ (2. Kor 4,7). Člověk je jen křehkou nádobou a má být svoboden od posedlosti mocí. Moc je mu pouze svěřena a má s ní umět zacházet. To odpovídá vyznání o Duchu svatém, který je projevem Boží moci. Ta je darem, charismatem. Víra v křesťanském smyslu je přijímání síly, moci, pověření a kompetence od Boha. Je to dynamis, která člověka napřimuje, sílí a zmocňuje k jednání.
6. Jeli u Boha moc jednoznačná v lásce a pravdě, v milosti a spravedlnosti, člověk je na tom tak, že moc v jeho mysli a ruce je ambivalentní. Dovede ji naplnit různým obsahem. Dovede ji spojit s láskou anebo nenávistí, s úctou nebo pohrdáním, s obětavostínebo násilnictvím. Moc umožňuje provést vlastní vůli, jde o to, jakou. Moc mají rodiče, král, úředník, soudce, voják, policista. Existuje moc duchovní. Člověk podlehne pokušení moci, chce někoho jemně či hrubě ovládat, třeba už výrazem obličeje i pohledem, mít nad ním moc. Vyděrač má moc, i únosce. Někdo nutí jiného, používá síly. Někdo chce něco mermomocí. Mermo je od slovesa mříti, ten člověk chce něco za každou cenu, až k smrti je posedlý svým úmyslem. Na druhé straně lze moci použít k pomoci, službě, k zastání se druhého, k záchraně člověka.
7. Farář, kněz, duchovní dovede zneužít své moci. Dovede v rozhovoru jemně dostrkat druhého tam, kam chce, jakmile vystihne jeho slabost. Ve filmu Ingmara Bergmana Fanny a Alexandr vystupuje biskup, který rafinovaně a odporně zachází se svou mocí vůči ženě i dětem. U faráře a kněze záleží na tom, zda trvale ustupuje před Boží mocí a je pouze jejím svědkem, nikoli prostředníkem. Farářovi a knězi přísluší pokora, která je vyvolaná Boží milostí a není nastylizovanou skromností. Pak dovede člověku opravdově pomoci.
8. Miloš Forman, americký režisér českého původu, ukázal mistrně ve svém filmu Přelet nad kukaččím hnízdem zneužití moci v psychiatrii. Velká sestra se svýma rybíma očima léky a elektrošoky demoluje pacienty sanatoria, mezi nimi i zdravého McMurphyho a mohutného Indiána, o němž se mylně domnívají, že je hluchoněmý. Velká sestra mazaně znemožní pacientům sledovat baseballový zápas v televizi tím, že zmanipuluje hlasování přítomných odkazem na nepřítomné. Jednoho pacienta dožene k sebevraždě. Celá mašinerie odborníků odsoudí pak McMurphyho k lobotomii mozku, a tím ho zničí. A tu dlouhý Indián urve nemocniční zařízení, vyrazí mříže a uteče na svobodu. A jsme u toho, čím jsme začali, totiž že Bůh svou mocí přeje člověku vysvobození a vykoupení. Právě v psychiatrii jde o to, aby osvobozovala, léčila a hojila lidskou duši.
9. Autorita je svobodně spravovaná moc, je pravdivá a nenásilná, osvobozující a útěšná. Takovou autoritu přejeme farářům a psychiatrům.
Předneseno na Konferenci o autoritě a moci, pořádané Diakonií ČCE a Společností pro pastorální péči a poradenství, 1. 4. 2000