3/1997

Dlouhý život

V dobách, kdy liberalismus se zdvořilou shovívavostí nechával být křesťanství stranou, ukazovala Božena Komárková na sebeklam jednostranné orientace na antickou (renesanční, osvíceneckou) tradici. Samu antiku vidíme již chtě nechtě očima jejího převzetí křesťanstvím, sama o sobě, bez této interpretace, by nám byla cizí.

Čestná středoškolačka

Říkala jsem vám, jak Roger Garaudy začíná svoje vzpomínky? Když se člověk narodí, tak je velmi starý. Má za sebou celý genetický vývoj od začátku života a není nic více nežli ta minulost. Když se už narodí, tak dále zarůstá do minulosti celého sociálního dědictví, které ho obklopuje jako rodina, škola, společnost.

Vzpruha i inspirace

Trochu s obavami jsem ten večer na sklonku roku 1976 zvonil v Brně na Pekařské 32 u bytu Boženy Komárkové. Vždyť už má nárok na klidné stáří, nebylo by snad ohleduplnější ji vynechat a podpis Charty 77 jí nenabízet? Paní profesorka mne však přijala vlídně, text si přečetla, řekla „no konečně“ a podepsala.