V dobách, kdy liberalismus se zdvořilou shovívavostí nechával být křesťanství stranou, ukazovala Božena Komárková na sebeklam jednostranné orientace na antickou (renesanční, osvíceneckou) tradici. Samu antiku vidíme již chtě nechtě očima jejího převzetí křesťanstvím, sama o sobě, bez této interpretace, by nám byla cizí. Zejména však zamlčujíce křesťanské, biblické kořeny ztrácíme půdu pod nohama právě v tom, co máme nejcennějšího. Skvělá díla, jimiž se naše civilizace pyšní, mají svůj základ v důstojnosti člověka coby dítěte Božího. V dubnu 1948 překvapila kroužek Akademické Ymky svým tvrzením, že je třeba se dovolávat platných zákonů a trvat na jejich dodržování. Něco takového po všem, co se událo, v poměrech, které vládnou! Což lze takto dojít sluchu, najde se někdo, kdo to bude brát vážně? V závěru tažení DOvršování KUlturní REVoluce sestavovala své připomínky k návrhu ústavy připravované k roku 1960. Jestliže každá historie má svou prehistorii, pak Charta 77 začala Boženou Komárkovou. Marxismus ji zajímal. Téma marxismus a křesťanství jí bylo aktuálním řešením otázky, proč být křesťanem v tomto světě, toho, že křesťanem lze být jen ve světě. Právě proto nemohla než nenapsat satiru, když křesťanským žargonem se ospravedlňovala konformita. Naslouchali jsme jejím přednáškám, výkladům, rozborům, filosofickým (opravovala: sociologickým), historickým. Až potom přišla chvíle naléhavého svědectví nad rozevřenými stránkami bible. Proč a jak milovat Boha.
Číslo