1/2020

dokončení rozhovoru s Navou Hefetz a Moshe Yehudaiem

Podle všeho se ukazuje (jinak řečeno: podle různých vnějších znaků se to jeví jako nanejvýš pravděpodobné), že jsme se přestěhovali do Pelhřimova. Např. tento text píšu ve své nové kanceláři. Oskvotování tohoto krásného místa téměř uprostřed Pelhřimova předcházelo několik osobně přelomových událostí, o nichž jsem zde psal dříve. Změny vystřídala stabilita.

Text: Římanům 5,20–21; Marek 2,13–17

Kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost, aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána. (Ř 5,20–21)

Titul almanachu Nového Prostoru vzbuzuje otázku, kdo s kým je spolu již dvacet let? Při jeho četbě se postupně vyjasňuje, že již 20 let se bez sebe navzájem neobejdou redaktoři časopisu Nový Prostor a řádní prodejci – bezdomovci a navzájem doufají, že i nadále se budou s úspěchem prodírat labyrintem české společnosti. Týdeník s důrazem na sociální témata a alternativní kulturu (1999) se za několik let stal specifickým časopisem, do něhož přispívají i řádní prodejci bezdomovci básněmi, články a exkluzivními rozhovory se zajímavými osobnostmi.

„…Kladsko, tento drobný ráj, jako by jej kouzelník vyloupl z čarovného oříšku. Znovu jsem k němu chvátal, abych tu s obnaženou hlavou poklekl k hodům krásy…“

(Josef Š. Kubín, Do Kladska!)

Poslední nositelku Nobelovy ceny za literaturu představujeme v Kladsku, místě, které je pro její tvorbu důležité a odkud také nejednou sama i ve svých prózách pohlíží do Čech.

Jezdívám pravidelně vlakem s Českými drahami a rád sleduji krajinu za oknem, podřimuji, sním, občas si čtu. Zkrátka věnuji se ve vlaku stejným věcem již přes 40 let. Někdy je to trochu stres, když čas na přestupy je příliš krátký anebo když v celém vlaku není volné místo, ale většinou vše vyjde.

Televizní seriály představují především oddechovou záležitost, nicméně konkurence, náročnost publika, ambice tvůrců určitou část seriálové tvorby dostaly na úroveň, která parametry oddechového žánru dávno překročila. A loňský seriál Černobyl z koprodukce HBO/Sky se ocitl na špičce žánru. Stylem fiktivního dokumentu líčí havárii černobylské jaderné elektrárny, její dopady, i to, co havárie odkryla o pozdně sovětské resp. komunistické společnosti.

Linn Maria Tonstad, Queer Theology: Beyond Apologetics

Vzpomínka na záškoláctví spojené s úrazem našeho nejmladšího syna v Glasgow mně připomenuly mé nečekané a zcela ojedinělé koktání v ruštině. V ruštině? Ano! Jako bych ve Skotsku neměl dost trápení se svým jazykovým česko-skotským handikapem. Co jsem tehdy stihl vykoktat, si sotva pamatuji. Nemohu ani s čistým svědomím tvrdit, že mi můj rusky mluvící protějšek dobře rozuměl. Znovu jsem si uvědomil rozdíl mezi pasivní a aktivní znalostí cizího jazyka.

Na začátku prosince uplynulého roku zemřel jeden z nejzásadnějších katolických teologů dvacátého století Johann Baptist Metz. Narodil se v roce 1928 a patřil ke stejné generaci německých (či německy mluvících a píšících) teologů jako emeritní papež Joseph Ratzinger a církevní disident a teologická superstar Hans Küng. Pro širokou veřejnost je bezesporu méně známý než tito jeho vrstevníci, ale jeho teologická práce zásadním způsobem doplňuje typologizovanou triádu způsobů, jak se západoevropská katolická teologie stavěla k výzvám, které před ni kladlo 20. století.