dokončení rozhovoru s Navou Hefetz a Moshe Yehudaiem
Rabínka Nava Hefetz a rabín Moše Jehudaj se v listopadu 2019 účastnili konference Pesach a večeře Páně na ETF UK. V první části rozhovoru (Prot 10/2019) představili organizaci Rabíni pro lidská práva, dnes je tématem především sociální hagada.
Velice mě zaujala slova Menachema Begina, která se objevují v sociální Hagadě. Tu jste představila na konferenci v Praze. Používáte ji také ve své komunitě?
Nava: Ne, nepoužívám. Myšlenka sociální Hagady vznikla, když jsem pořádala konference pro mladé Izraelce vždy týden před Pesachem. Tam jsme se věnovali různým aspektům izraelské společnosti. Na závěr konference jsme se vždy sešli při společném jídle na sederové večeři, nazvali jsme ji sociální seder. U stolu se setkali Palestinci z východního Jeruzaléma, azylanti i zahraniční pracující, zástupci nejrůznějších menšin. Z toho vzešla sociální hagada, kterou jsem pro tyto lidi připravovala. Upravila jsem části pro toto specifické publikum. Takže například u otázky „Ma ništama“ – Čím se tato noc liší ode všech ostatních nocí? jsem změnila celou odpověď. Také jsme upravili tradiční název jednotlivých pohárů vína. Ty čtyři poháry představují čtyři pilíře samotné hagady. Takže jeden rok jsme měli pohár pro dcery, jindy zase pohár vysvobození, obnovy, spravedlnosti, lidských práv atd.
A pro koho jste tuto verzi hagady dále užívala? Pro lidskoprávní aktivisty?
Nava: Především pro studenty. Každý rok k nám přicházejí studenti z předvojenské přípravy či důstojnických akademií, jsou to každoročně tisíce mladých Izraelců. Pro ně to obvykle dělám.
Proč jste si vybrala právě pesachovou hagadu? U nás se církevní proud obhájců lidských práv za komunistů opíral především o důrazy proroků. Ve své tradici máte přece silnou sociální inspiraci ve spisech proroků, kteří kázali sociální spravedlnost, pokoj, solidaritu, atd. Proč pro vás byla hagada důležitější?
Nava: Myslím si, že jádro judaismu, přímo jeho identita spočívá v otázce, jak žít ve spravedlivé společnosti, jak uspořádat společnost spravedlivě, na rovnosti všech a správném jednání. V naší dnešní společnosti se ovšem všemožná možná lidská práva porušují, takže se nemůžeme nazývat vpravdě židovským státem. Jde o to, že člověk nemůže být židem izolovaně. Potřebujete k tomu komunitu.
Moše: Neexistují židovské kláštery, protože každý žid má patřit do nějaké rodiny. I když nemáte svoji vlastní rodinu, někam patřit musíte. Judaismus je v jádru velmi sociální.
Nava: A proto jsem se rozhodla pro sociální hagadu, protože věřím, že celý exodus je příběhem zrodu národa jako pospolitosti.
Velmi mě zaujalo, když jsem v sociální hagadě četl o poháru lidských práv. Jak bychom měli podle vás propojit téma lidských práv s příběhem exodu? Když se někomu snažím vysvětlit, že se jedná o příběh o svobodě a spáse, lidé začnou často namítat, že to platí jen pro Izrael.
Nava: Exodus se opravdu netýkal výhradně Židů, s nimi odešlo mnoho dalších lidí, připojili se též obyvatelé erec rav („přimíšený lid“ Ex 12,38).
Měli bychom též zaslechnout hlas Egypťanů?
Moše: Kdybyste byl na mé přednášce, slyšel byste mě mluvit o tom, že Pesach jakožto svátek svobody je svátek svátků. Vedle obětí (já se osobně stavím proti obětem) je hlavní hodnotou pesachu svoboda. Svoboda má dva hlavní aspekty. Zaprvé zrušení otroctví. Druhým je, že Izraelci neměli jen opustit Egypt, měli též přijmout Tóru. Právě zákony Tóry jsou tím, co nás osvobozuje dokonale. Je ovšem třeba zdůraznit sociální zákony Tóry. Svoboda přichází s přijetím a dodržováním sociálních zákonů – a to je i hlavní důraz Pesachu. Propojení Pesachu, svobody a sociální spravedlnosti je proto následující: Sociální spravedlnost je vnitřním jádrem židovské tradice v rámci příběhu exodu z Egypta proto, aby měl Izrael možnost vybudovat společnost založenou na sociální spravedlnosti. To je teprve ta pravá svoboda, nikoli chaos. Jsou zákony a to je i řád.
Nava: Seder znamená hebrejsky řád.
Moše: Je to řád ve smyslu pořadu daného večera, ale také řád života.
Nava: Když zmiňujeme v hagadě zabíjení Egyptských prvorozených – v klasické hagadě a tradici, s níž nemohu souhlasit, zpívají Židé velmi veselou píseň zvanou Dajejnu. V ní se oslavuje zabíjení nepřátel, jejich dětí, i těch, kdo se utopili v moři.
Moše: Tradici o deseti ranách považuji za zcela nemorální, protože pracuje s kolektivní vinou a kolektivním trestem, a to mi přijde nepřijatelné. Vedle toho existuje tradice, která ze čtyř pohárů vína odkape deset kapek, aby se symbolicky připomnělo utrpení, které zažili ti, jež deset ran postihlo. Navíc při pesachu recitujeme pouze části šesti žalmů chval (Ž 111–116), abychom participovali na utrpení Egypťanů. Jedna legenda dokonce vypráví o tom, že když se Egypťané začali topit v moři, andělé začali tančit. Bůh je ale napomenul slovy: „Jak můžete tancovat, když se má stvoření topí!“ Proto by v hagadě takové věci být neměly.
Nava: Jistě, připomínáme si to. Ale nezapomínejme, že příběh Exodu začíná faraonovým rozkazem Egypťanům: „Hoďte všechny izraelské chlapce do Nilu.“
Moše: Nemůžeme ale jednu nespravedlnost nahrazovat jinou…
Nava: …ani chápat ten příběh podle zásady „oko za oko, zub za zub“.
Někdo namítá, že je pro nás snadné kritizovat příběh, pokud jsme jeho pouhými pozorovateli. Nemá ale naše pozice být na straně Izraelců?
Moše: Jsem ovšem zcela proti té myšlence, že pokud jsem Žid, musím za každou cenu podporovat Izrael, ať v dobrém, či ve zlém. Naprosto ne. Jedná-li Izrael špatně, budu ho kritizovat s veškerým nasazením.
My, reformovaní Židé, nejsme fundamentalisté. Říkáme, že bible není učebnicí historie ani astronomie ani geologie – je to náboženská kniha. Byla napsána úžasně talentovanými lidmi a také ovlivnil okolní národy. Například, nechci ranit vaše city, ale nevěřím, že darování Tóry na Sinaji se skutečně stalo coby historická událost.
Nava: Měli bychom zdůrazňovat hodnoty více než tradice.
Moše: Bible je tradice, musíme se naučit jí naslouchat kriticky a nepřijímat vše. Je to nádherná Boží inspirace, kterou zachytili velice moudří lidé. Ale je stará 3 000 let. Proto je třeba k ní přistupovat náležitě kriticky.
Nava: Například není až tak důležité, zda se příběhy praotců udály přesně popsaným způsobem, či nikoli. Co ovšem důležité je, je důvod pro jejich vyprávění: Je to příběh, který dal vzniknout mnoha náboženstvím – judaismu, křesťanství i islámu. Jsem přesvědčená, že jakožto náboženští vůdcové stojíme v této době před těžkým úkolem použít svoji moc k redukci násilí a extremismu a naopak zdůrazňovat to, co máme společné. Toho, co nás rozděluje, jsme si velmi dobře vědomi, proto potřebujeme zdůrazňovat to, co sdílíme.
Proto také moje hlavní kritika Evropanů směřuje vůči tvrzení, že izraelsko-palestinský konflikt se týká především území. Ne. Má náboženskou povahu.
Moše: Je to také náboženský konflikt.
Nava: Náboženský základ konfliktu spočívá v tom, že osadníci (na Západním břehu Jordánu – pozn. překl.) jsou přesvědčeni „Toto je zaslíbená země, tady by měli žít naši lidé.“ A když jedu do Hebronu, nelíbí se mi to, co vidím. Vzpomínám na to, kdy jeskyně (s hroby praotců) byla otevřená všem a muslimové se modlili na jedné straně a vedle nich židé i křesťané. A toto chci opět vidět. To je pro mě svatost. Ne, jak je to dnes – vyhánět odtud lidi a nutit je zavírat jejich obchody.
Moše: A nebo, když už jsme u toho, tak zabít 29 muslimů. Znáte historii – Goldstein 1994. (25. 2. 1994 zavraždil u Jeskyně praotců izraelský lékař Baruch Goldstein 29 Palestinců a 150 zranil)
Nava: Ok, ale zrovna tak můžete říci, že tam Palestinci zabili desítky Židů.
Moše: Já jsem zcela proti teroru. Nicméně jak Mubarak jednou řekl: „Kdybych byl Palestinec, byl bych zastáncem Hammasu“. Já tomu rozumím, bojuji za svobodu, za nezávislost, ovšem pouze v rámci nenásilí.
Nava: Máme velmi mnoho organizací za lidská práva, Palestinci nikoliv, možná jednu či dvě. Není to symetrická situace. Namísto „okupace“, což považuji za laciné označení, raději mluvím o „dominancii“, nadvládě nad jinými lidmi. Ve chvíli, kdy se řekne, že nad někým máte nadvládu, vrátí vás to ke vzpomínce na Egypťany, kteří měli nadvládu nad Izraelci.
Moše: Je to i strategičtější…
Nava: …kdykoli dnes v Izraeli použijete slovo „okupace“, hned na vás začnou útočit.
Jak tedy vhodně vyjádřit, že nám záleží na demokratickém Izraeli, nicméně pociťujeme i odpovědnost vyplývající z holokaustu?
Nava: Za prvé, prosím, nepoužívejte holokaust jako argument. Izraelští politici to dělají neustále a není to správné. Chcete-li kritizovat stát Izrael, musíte si dávat pozor na výrazivo. Je extrémně důležité používat správné termíny. Můžete být velmi ostří ve své kritice, ale zamyslete se nad tím, jak to vyjádřit. Je vhodné například začít „věříme, že Židé mají právo na sebeurčení,…“ a pak se zaměřit na dané problémy. Pro vaše posluchače je to obrovský rozdíl. Vzpomeňte na diskuzi mezi Hillelem a Šamajem. Proč byl Hillel vyvolen a Šamaj nikoli? Protože Hillel vždy začínal svůj argument slovy Šamaje, svého protivníka. Byl pokorný. Až po citaci svého oponenta připojil svoje vlastní vysvětlení. Je tedy důležité jak mluvíme. Zda negujeme Izrael jako takový, nebo kritizujeme specifická politická rozhodnutí, specifické činy, konkrétní lidi či konkrétní zákony.Někdo namítá, že je pro nás snadné kritizovat příběh, pokud jsme jeho pouhými pozorovateli. Nemá ale naše pozice být na straně Izraelců?
Moše: Přesně, nejlepší je kritizovat konkrétní zákony. Jako například ten z minulého roku, který tvrdí, že Izrael je zemí výhradně Židů. Politici se odmítli bavit o rovnosti mezi všemi občany, což je přece základ demokracie. Jak chcete mít demokracii bez rovnosti? Když byl roku 1946 založen stát Izrael zazněla tato slova: „Spravedlnost v židovském státě nebude jen pro Židy, ale pro všechny.“ To jsou tatáž slova, která použil i Ben Gurion.
Rozhovor vedl 25. 11. 2019 Tomáš Trusina, z angličtiny přeložila Eliška Havelková.
Přetiskujeme citace ze sociální hagady, zmiňované v rozhovoru. Celý text bude uveřejněn ve Zpravodaji společnosti křesťanů a židů v r. 2020.
V čem je tato sederová noc jiná, než všechny ostatní sederové noci?
V ostatních sederových nocích klademe důraz na židovský příběh. Této sederové noci klademe důraz na náš závazek k ochraně Božího obrazu, který přebývá v každém jednotlivém člověku.
V čem je tato sederová noc jiná, než všechny ostatní sederové noci?
V ostatních sederových nocích oslavujeme osvobození našeho lidu z egyptského otroctví. Této sederové noci klademe důraz na všeobecně platné hodnoty: rovnost mezi všemi lidmi, stejná práva a povinnosti pro všechny.
V čem je tato sederová noc jiná, než všechny ostatní sederové noci?
V ostatních sederových nocích se zabýváme naším vykoupením. Této sederové noci se zabýváme povahou naší společnosti a její budoucností.
Druhý pohár
Pozvedáme pohár lidských práv. Kéž je Tvou vůlí, abychom stavěli naši společnost na základech svobody, spravedlnosti a míru, a zachovávali úplnou rovnost občanů státu Izrael ve společenských a politických právech, bez ohledu na jejich náboženské vyznání, rasu nebo pohlaví.
… a v našem státě bude nejvyšším vládcem spravedlnost, vládnoucí dokonce i nad vládci. Nebude žádné tyranie. Namísto toho, aby ji tyranizovali, budou nositelé společenského úřadu společnosti sloužit. Nebude žádného parazitování. Nebude žádného vykořisťování. V našem domově nebude nikdo, občan ani cizinec, kdo by hladověl, komu by scházela střecha nad hlavou, oblečení nebo základní vzdělání. „Pamatuj, že sám jsi byl cizincem v egyptské zemi“ – tento nejvyšší apel bude určovat naše vztahy s našimi sousedy. A „budeš usilovat o spravedlnost, a jen o spravedlnost“ – tento nejvyšší apel bude určovat naše vzájemné vztahy, každého člověka ke svým druhům. (Menachem Begin, Hlas bojujícího Sionu, radiové vysílání během založení státu Izrael 15. května 1948)