Linn Maria Tonstad, Queer Theology: Beyond Apologetics
Linn Tonstad, systematická teoložka prestižní bohoslovecké fakulty yaleské univerzity (Yale Divinity School), prezentuje ve své v pořadí druhé knize populární úvod do oboru, kterým se na katedře profesně zabývá a který se týká fenoménu, pro nějž nemáme po ruce zcela vyhovující český ekvivalent. Běžné překlady výrazu „queer“, které nechtějí zůstat jen u obecného „zvláštní“ či „bizarní“ nebo výslovně pejorativních adjektiv, jej chápou jako označení nevyhraněné genderové či sexuální identity. Česká televize vysílá pod tímto označením publicistický seriál, jehož jednotlivé díly tomu tématicky víceméně odpovídají. Lidská identita, jíž se Tonstad ve svých knihách a článcích věnuje, se však netýká jen genderové či sexuální nevyhraněnosti, ale i společensko-kulturní odlišnosti a reakce většinové (nejen „západní“) společnosti na ni.
Teologie jako vize proměny
Kniha má pět kapitol. V úvodní, nazvané Co je teologie odlišnosti?, přichází autorka s tezí, že teologie odlišnosti není apologetikou, obranou vůle zahrnout sexuální a genderové menšiny mezi křesťany, ale vizí společenskopolitické proměny, která by změnila praktiky rozlišování, jež spolu s genderovou a sexuální menšinou poškozují i mnoho dalších okrajových skupin obyvatel. O populaci dnes označovanou LGBT jde ovšem též a argumenty pro uznání její legitimity existují vlastně díky tomu, že tolik křesťanů projevuje vůči těmto lidem nepřátelství. To pramení ze sexuální etiky rozlišující mezi „povoleným“ a „zakázaným“. Pozadím této etiky je skutečnost, že křesťanství získalo reputaci životní orientace, která pohrdá tělem nebo přinejmenším oceňuje duši víc než tělo a má za to, že duše má držet tělo pod kontrolou. Společensko-kulturní pohled na důležitost a význam sexu a genderu se v dějinách ovšem měnil a měnil se či mění i v očích křesťanů.
Nejednoznačnost lidské existence
V druhé kapitole, nazvané Apologetické strategie, poskytuje autorka na víc jak třiceti stranách přehled nejrůznějších exegetických argumentů, jež užívají teologové i laičtí členové církví, kteří se této problematice věnují, na obranu jiných podob či projevů lidské sexuální orientace a lidského života vůbec. Teologie odlišnosti však podle ní není nebo by neměla být apologetická. Málo ze snášených argumentů pokládá za teologicky silné, hluboké či objevné. Mnohé z nich závisejí na podmínkách, které jsou pro křesťanství okrajové, jiné jsou pro „přesvědčené“, resp. závisejí co do své účinnosti na předpokladu změny křesťanského pohledu na svazek lidí stejného pohlaví. Většina těchto argumentů ignoruje, podobně jako postoje, proti nimž vystupuje, to, co je součástí autorčiny základní teze: Lidská existence je nejednoznačná, naše životy a jejich důsledky nám buď nejsou dostatečně jasné, nebo není zcela v našich silách je směrovat a řídit.
Teologie odlišnosti
O čem by tedy teologie odlišnosti měla být? Tomu se autorka věnuje ve třetí kapitole pod názvem Teologie, sexualita a otázka odlišnosti. Tradiční antropologický spor mezi důrazem na „přirozenost“ (nature) a důrazem na kultivaci (nurture) pokládá za chybné kladení základní otázky. Vůbec je skeptická vůči možnosti i potřebě věci správně pojmenovat, jakoby přesné pojmenování každé sexuální volby či pohlavní identity mělo nebo mohlo revolucionovat společenskopolitický řád, který genderovou identitu a různé formy hierarchického dělení lidství a lidskosti implikuje.
Jestliže teologie odlišnosti není o vyrovnání se s normativními vizemi či konstrukcemi člověčenství, čeho se týká? V tomto bodě uvádí Tonstad na scénu autoritu, bez níž by podle jejího přesvědčení neměl předmět této teologie či teologické reflexe velký obsah či smysl, teoložku Marcellu Althaus-Reid (1952–2009). Althaus-Reid se narodila a byla vychována v Argentině, ale strávila mnoho let ve Skotsku, kde se stala první profesorkou teologie v New College na univerzitě v Edinburghu. Během své kariéry prošla školeními v teologii osvobození a feministické teologii, kombinovala je, ale cítila potřebu jít ještě dál. Jako profesorka kontextuální teologie publikovala dvě zásadní díla – Neslušná teologie (Indecent Theology, New York 2002) a Odlišný Bůh (The Queer God, New York 2004) a také mnoho článků, knižních kapitol či sborníkových statí.
V myšlení odlišnosti nejde podle Althaus-Reid o spor heterosexuality se všemi jinými sexuálními orientacemi. Problém heterosexuality je v tom, že představuje určitou normativní ideologii, společenskopolitický a především ekonomický systém. To má důsledky i pro teologii, protože všechna teologie je už zapletena do společenskoekonomických a sexuálních systémů, uprostřed nichž vzniká. Jejím úkolem je proto „dekonstrukce morálního řádu, který je založen na heterosexuální konstrukci skutečnosti, která utváří nejen kategorie přijatého společenského řádu a božských interakcí, ale i ekonomických řádů“. Teologická heterosexualita se zabývá fikcemi, představami o tom, jací by lidé měli být, které jsou na hony vzdálené realitě lidského, tělesného, sexuálního života. Lidé přesto tyto fikce užívají proti jiným lidem. „Heterosexualita tak ve skutečnosti dělá z každého odvážného člověka podivína, neslušného či anomálního jedince. Přitom jen velcí pokrytci mohou tvrdit, že žijí podle pravidel heterosexuální společenské etiky nebo teologie. Hluboko ve svých srdcích jsme všichni „národem neslušňáků“, kteří potřebují jít s pravdou ven, (totiž) že lidé ve skutečnosti žijí a milují jinak než podle křesťanských indexů a křesťanské morálky“.
I teologové by měli jít „s pravdou ven“. „Co by se asi stalo,“ říká Tonstad, „kdyby velký teolog dvacátého století, Karl Barth, řekl pravdu o tom, jak nudný a neuspokojivý je pro něho život v manželství, když seděl ve své pracovně nebo byl na dovolené s Charlotte von Kirschbaum (a ne se svou manželkou) během psaní své čtrnáctisvazkové Církevní dogmatiky, v níž mluvil o tom, jak muž je A a žena B, takže „muž má přednost a je ve vztahu k ženě nadřazený“, zatímco ona, jsouce B, „stojí za ním a je mu podřazena“? (76n) Teologie mluví o Bohu Otci a Bohu Synu a předstírá, že otcovství a synovství nemá se sexem a pohlavím nic společného, i když křesťanství bylo (byť ne výlučně, připouští autorka) v celé své historii patriarchálním systémem. Co by teologie řekla, kdyby řekla tyto pravdy? To je podle Tonstad otázka teologie, která se hlásí ke kategorii „queer“.
Znovuobjevit skandál Boží přítomnosti
Teologii odlišnosti v pojetí Marcelly Althaus-Reid se autorka věnuje i ve čtvrté kapitole nazvané Peníze, sex a Bůh. Domnělá „reálnost“ petrifikovaných teologických kategorií nebo teologických pojmů se podle této teoložky stala standardem, jehož pomocí jsou pravé skutečnosti – lidé a jejich „všelijak upatlané“ životy – hodnoceny jako nereálné, nedostatečné nebo nedokonalé. Náboženství nás pak často odnaučuje rozpoznávat správně zdroj našich partikulárních sociálních struktur tím, že je přisuzuje transcendentní Boží vůli a nikoliv tomu, co sami tvoříme. Tím se omezuje či uzavírá i možnost jakékoli zásadní změny těchto společenských aranžmá.
Althaus-Reid se podle Tonstad nepokouší převrátit nespravedlivé vztahy moci nebo posunout fenomény jinakosti z okraje do centra. „Hrozný je osud teologií z okrajů, když se snaží být přijaty centrem“, píše v Neslušné teologii. Spíš chce přerušit a změnit praxi, kdy jsou skutečné ekonomické a sexuální životy a vztahy lidí tříděny a klasifikovány v teologických pojmech a vtahovány do příběhu, jehož scénář mají naplnit. Odmítá proto teologii, která implicitně akceptuje sexuálně-ekonomicko-náboženský systém, který nemá kapacitu k tomu, aby se vypořádal se složitostí lidských životů, a tak tuto složitost devalvuje. Hledá „opakování téhož“ a už ví, kde je najít. Když čte Bibli, představuje si, že tam lze nalézt scénář a modely pro sexuální a náboženskou existenci. Ale takováto hermeneutika „podobnosti“ vyžaduje abstrakce, které jsou zcela odpoutány od skutečné tělesnosti, která je vždy partikulární a konkrétní.
Bůh je přitom opravdu na straně utrpení oněch často všelijak „neřádných“ těl. Proto hermeneutika odlišnosti je v podstatě hledáním alternativ, které tu jsou a které je třeba najít. Křesťanská teologie, připomíná Tonstad, ostatně vždy zdůrazňovala, že Bůh není v kontinuitě s našimi běžnými kategoriemi poznání a hodnocení. Bůh je jiný a Bůh, který je jiný, nás může jedině překvapit. Naše životy jsou stále v pohybu, „nemáme se“ nějakým kompletním způsobem a naše příběhy tento pohyb a tuto nedokonavost reflektují. Měli bychom na to být připraveni. Je třeba mít prostor pro „neznámého Boha“. Je třeba znovuobjevit ten teologický skandál, že Bůh je nějak přítomen i v neřádných vztazích a na dříve neprošlapaných cestách. Není hezky upraveným Bohem, který podobně hezky kategorizuje lidi a očekává od nich, že v těchto kategoriích zůstanou. Společenské řád, který lidi rozděluje na slušné a neslušné, který nastavuje a hlídá řády tělesné a ekonomické transakce, je narušen Kristem, který dal svůj život za všechny, zejména však za ty všemi opovrhované. Teologie odlišnosti vyhlíží ekonomii transakcí založených na lásce, svobodném darování a nerozlišující distribuce, které jsou reflexí Boží ekonomie, Božího rozdílení sebe samého mezi všechny lidi bez výhrad.
Tělo Kristovo církev nevlastní
Poslední kapitola, nazvaná Teologie odlišnosti ve výhledu, je věnována krom jiného několika, podle autorky nejslibnějším, pokusům o teologii odlišnosti jako teologii jinakosti, přesahům této teologie do oblasti umění a náznakům určitých dogmatických inovací v jejím rámci. Zde pak krom studií věnovaných christologii a prvotnímu hříchu uvádí autorka stručně i svou vlastní studii věnovanou eklesiologii, která tvořila jednu z kapitol její první knihy Bůh a odlišnost (God and Difference, New York a London 2016), která vyšla s podtitulem „Trojice, sexualita a transformace konečnosti“ a byla v roce 2017 časopisem The Christian Century označena za nejlepší knihu roku v oblasti etiky i v oblasti teologie. „Apokalyptická ekleziologie“ zdůrazňuje, že církev nereprezentuje Boží soud, ale sama je pod tímto soudem; není to ekleziologie reprodukce (sebe samé) ale ekleziologie interrupce – přechodné „ztráty těla“. Nanebevzetí znamená, že církev Kristovo tělo nevlastní, takže nemá kontrolu nad přístupem k němu a nemusí se tím trápit. Protože neví, kde Kristus je (vyjma toho, že je s hladovými, nahými, vězněnými atd.), měla by jeho tělo při eucharistii nabízet zcela svobodně.
Co je a co není autenticky křesťanské?
V závěrečné stati si autorka klade otázku, „zda teologie může být queer“, zda smí nebo má být alternativní nebo dokonce „neslušná“, a konstatuje, že samo křesťanství takové v jistém smyslu nebo dokonce inherentně je. Odlišnost není výstřednost, nýbrž praxe a především projekt, vycházející z toho, že snaha o vyjádření lidské identity není nikdy kompletní, jednoznačná, nekomplikovaná. Teologie odlišnosti může představy o „lidské identitě“ pouze narušovat, nemůže je ustavovat.
Úplně na závěr si Tonstad nechává svůj vlastní příspěvek ke klasickému dogmatickému diskurzu. Křesťanství pokládá konečnost stvoření za něco dobrého, ale k tomu přidává i další konstatování: Jedním z nich je, že lidská konečnost je v hluboké rovině deformací. Pak není možno tragično tělesné existence redukovat na její pomíjivost (futility). Podle křesťanství nelze vše, co přispívá omezením života v těle, pokládat za „dobré“ a hlásit se k tomu. Křesťanství totiž také vyhlašuje, že „poslední nepřítel“ – smrt – „bude přemožen“ (1K 15,26). Neznamená to, že ani to, co končí, není v posledku „vydáno marnosti“? Významný proud v křesťanství odmítá dát smrti takový kredit a trvá na tom, že v podrobení lidských bytostí a všeho stvoření pomíjivosti „je něco špatně, jinak, než by mělo být“ (130n).
Závěrem: S proslulou „postliberální teologií“ yaleské provenience nemá étos této teologie mnoho společného, byť má snahu se od tradičního západního filosoficko-etického liberalismu s jeho presumpcemi „normálnosti“ a „legitimity“ distancovat, jak je patrné zejména v obsáhlém komentáři k stanovisku prezentujícímu rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu, jímž uznává legitimitu manželství stejnopohlavních partnerů (60nn). Rovnítko, které kladou Althaus-Reid i Tonstad mezi kapitalismem (bez jakékoli diferenciace) a heterosexualitou, představuje v nejlepším případě nadsázku, která může zejména v populacích, které mají ještě v živé paměti svou zkušenost s antikapitalistickou rétorikou totalitních systémů prezentujících se jako zastánce vykořisťovaného proletariátu, mnohé potenciální příznivce „teologie neznámého Boha“ rychle odradit. Nicméně, teologická argumentace autorky je vesměs plausibilní a jako podnět k hlubšímu zamyšlení nad tím, co je a co není autenticky křesťanské, představuje objevnou a užitečnou četbu.
Linn Maria Tonstad, Queer Theology: Beyond Apologetics, Eugene: Cascade Books 2018, 159 s, ISBN 978-1-4982-1879-5
Mezititulky redakce