„Někoho, kdo bude nad věcí, vtipný, nikoli urážlivý, bude mít evropský rozhled a šarm, prostě žádného burana. Takže asi spíš postavu z ženské části společenského spektra (nikoli ale z kalendáře vévé),“ odpověděl Ezediáš Pumlan na anketní otázku Kulturních novin: Jakou osobnost byste rádi viděli na místě prezidenta České republiky?
Dva nedávné nálezy Ústavního soudu ohledně svobody projevu komentoval Martin Komárek v MFDnes 20. 3.: „Svoboda sdělovacích prostředků nesmí být omezena. Nesmí být omezena ani jejich svoboda šířit pomluvy, nepravdy, ba i lži a pornografii.
Když byl Miloš Rejchrt volen v Senátu do etické komise pro uznávání statutu odbojáře, vyjádřil se k Zákonu o 3. odboji vskutku chartisticky (tj. jako ten, kdo vládnoucímu establishmentu připomíná obsah přijatých zákonů):
16. ledna byl spuštěn webový portál http://janpalach.cz/. Zájemci tu najdou informace o Palachově životě a činu, historické dokumenty, tehdejší i pozdější interpretace jeho významu a fotografické i filmové záznamy.
„Někdy velké věci začínají tam, kde je historie neobjeví. 13. srpna 1961 se začala stavba Berlínské zdi. 18. srpna 1976 se díky faráři Oskaru Brüsewitzovi začala její demontáž,“ uzavírá článek Zapomenutý srpen 1976 Aleš Březina v Satellitu 1–416. O. Brüsewitz se tehdy na protest proti komunistickému útlaku svědomí upálil ve východoněmeckém Zeitzu.
„Dnešní protestantská církev je komedie. Kněží v džínách pochodující pro podporu Palestiny a kostely, které vypadají jako malá obchodní mola. Jsem podpůrce nepřímé kolektivní konverze protestantů zpět ke katolické církvi.“ (A. B. Breivik)
Už několikrát jsem si všiml, že v MF Dnes se aféra se obvykle publikuje koncem týdne a její skandální detaily se pak dávkují čtenáři po kouskách do dalších vydání příštího týdne. Znají to i televizní scénáristé: proč vystřílet prach informací a nápadů v jedné inscenaci, když z toho může být seriál.
Na Bílou sobotu velikonoční (23. 4.) se v Krupce konala další pouliční ekumenická bohoslužba na podporu místní komunity, těžce zasažené událostmi z 9. 4. 2011.
„Nakonec jsem takříkajíc zavřel oči a zapsal několik následných obrazů… a pak jsem zjistil, že v nich je skrytý jakýsi společný jmenovatel. Jmenovatel opravdovosti.