Na podzim zvolení zastupitelé Prahy 8 vyšli vstříc názoru většiny voličů a na svém ustavujícím zasedání rozhodli o zákazu heren na území městské části Praha 8. Letos se tu konala o zákazu heren dvě referenda, obě byla ale kvůli nízké účasti voličů neplatná. Většina voličů se přitom v obou případech vyslovila pro zákaz.
„Problém pražské ČSSD se dá označit za genetický. Už dávno zapomněla, co ji odlišuje od politické pravice. I proto si mohla například ve čtvrtém obvodě dovolit vytáhnout do boje s ‚pouličními živly‘. Víc než hodnotám rozumí pragmatismu, technologii moci.
Brněnské divalo Feste uvedlo 7. září v Praze představení Dluhobaroni, které je vystavěno na zkušenostech lidí s dluhy a exekucemi. Inscenace je otevřená otázkám či připomínkám diváků, jejichž vstupy na místě moderuje režisér Jiří Honzírek. Po pražské inscenaci v rozhovoru pokračovali Jiří Dienstbier, Tomáš Němeček a Pavel Uhl.
Strache a Le Penová podobně jako Putin nabízejí zjevný oxymoron: soudržnost a mír v Evropě zůstane zachován, ale zároveň se vrátíme k modelu národních států. … Národní státy, ke kterým by se někdo mohl vracet, nejsou. V globalizovaném světě jako možnosti existují jen různé formy interakce.
Devadesátých narozenin se 11. dubna dožil historik Jaroslav Opat. Listům přitom věnoval esej Odkaz Československa. Inspiruje číst si ho v době ukrajinské krize:
S obhajobou ruského anšlusu Krymu se stručně vyrovnává Dan Macek na www.ceskapozice.cz: „Na rozdíl od ruského vpádu do Gruzie v roce 2008 se tentokrát jednoznačně jedná o nevyprovokovanou invazi: nepředcházelo jí žádné ukrajinské ostřelování separatistické bašty Sevastopolu, žádné po
„Ačkoli tedy císař ctil Boha, od samého počátku jednal špatně, poněvadž zneužíval peněz od poplatníků k stavbě chrámu. Krásné je milovat nádheru domu Páně a stánek slávy jeho, jak říká žalmista, a často raději pro to upadnout v opovržení než mít štěstí od jiných.
„Řada lidí – Palachových současníků či vrstevníků – vzpomíná ještě dnes na sílu, kterou Palachovo upálení vneslo do jejich životů. A není ani natolik podstatné, že to byli jen jedinci, a nikoliv masa lidí, kteří dokázali několik desetiletí udržovat plamen Palachovy pochodně při životě.
Ostatně představa, že to, co vidím na vlastní oči, přece je tím pádem úplně jasné a nevyžaduje to už další přemýšlení či snad vědomosti, a už vůbec ne mou vlastní aktivitu, je sebeuklidňující fikcí.
„Když se podíváte z Pražského hradu na Prahu, vidíte, že architektonická substance je v podstatě italské baroko. Podle mého názoru nejsme od Itálie kulturně tak daleko, jak si myslíme.