S obhajobou ruského anšlusu Krymu se stručně vyrovnává Dan Macek na www.ceskapozice.cz: „Na rozdíl od ruského vpádu do Gruzie v roce 2008 se tentokrát jednoznačně jedná o nevyprovokovanou invazi: nepředcházelo jí žádné ukrajinské ostřelování separatistické bašty Sevastopolu, žádné pošlapávání práv ruské menšiny ani přesuny tlup „banderovců“, kteří by snad měli chystat pogromy smyšlené kremelskou propagandou. Právě proto kulhá i věčně omílaný precedent Kosova z roku 1999. NATO ve většinově albánské provincii intervenovalo do probíhajícího konfliktu mezi separatisty a srbskými jednotkami, jejichž postup v ostatních exjugoslávských válkách provázely etnické čistky. Mezinárodněprávně jistě šlo o narušení srbské suverenity, ovšem nikoli míru, neboť ten už v Kosovu dávno nevládl … na Krymu se naopak vojenská intervence tajemné „proruské domobrany“ stala spouštěčem mezietnického napětí.“ Ruská ruleta na Ukrajině? Spíš poker.)
Před pár lety jsem si jednou v klubu FAMU přisednul ke stolu, kde s pár studenty rozebírala jejich náměty. Student dočítal svoji synopsi a Věra Chytilová už s rozčíleným potutelným úsměvem těkala pohledem skrz tmavé čočky svých brýlí. Krátké mlčení pak rozťala jedinou otázkou, která je stále aktuálnějším manifestem jejího vlastního hledání odpovědi na to, co v čím dál rozbujelejší kinematografii či audiovizi dneška stále víc chybí: „Kurrrva, kde máš téma?“ (režisér Vít Janeček, Deník Referendum 13. 3.)