Šárka Schmarczová

U příležitosti nedožitých osmdesátin Jana Zábrany vznikl komponovaný večer, jak je u inscenace Zábrana na Zábradlí uvedeno v programu. Na představeni jsem šla s rozpačitými pocity, netuše, co mě podle této anotace čeká.

27. června jsme si připomněli smutné výročí justiční vraždy paní Milady Horákové, která byla naší sestrou ve víře a já bych si moc přála, aby tato vzpomínka na ni nebyla ubrečená, jelikož ona sama ve svých listech žádala své blízké, aby se neuzavírali ve smutku. Její smrt by nám vždy měla být výzvou k následování a pobídkou do života.

Kamenná divadla mají v létě prázdniny, tak jsem si udělala výlet za divadlem. V jižních Čechách je malé městečko Zlatá Koruna, které každé léto ožívá jako základna vodáků. Je tu několik kempů a stejnojmenný klášter. Tam během července hrávají studenti pražské DAMU.

Možná se uvidíme ještě dnes. Možná na to máme jiný názor. Možná se to nikdy nestane.

Přemýšlím nad tím, co všechno může znamenat slovo „možná“, a docházím k výsledku, že je to příliš složité, než abych to nahlédla a mohla vysvětlit.

Tentokrát vás zvu do továrny. Kousek od Smíchovského nádraží najdete Meetfactory. Meetfactory o.p.s. vznikla z podnětu Davida Černého v roce 2001 s posláním zapojit Prahu do mezinárodní spolupráce na současné umělecké scéně v Evropě a ve světě.

V závěru letošní Rakouské sezóny nastudovalo Divadlo Komedie hru Karla Krause Poslední chvíle lidstva. Původní nehratelná tragédie o pěti dějstvích, v nichž ve dvě stě devatenácti scénách vystoupí více než pět set postav, se smrskla na sedm osob a tři nabité hodiny.

Chci vás pozvat na stepařskou show. Asi vás tímto úvodem budu trochu šokovat. Tady, na stránkách Protestantu zní spojení „step“ a „show“ trochu podivně. Je pravda, že i já jsem na první představení šla se smíšenými pocity. Step jsem znala jen jako jakýsi výrazový taneční doplněk z jiných projektů a vystoupení, případně z televize.

S rozpačitými pocity a na vlastní nebezpečí jsem se vydala do Hydeparku Švandova divadla. Nebyl to můj první, ale ono je to jedno, protože v Hydeparku nikdy přesně nevíte, co vás čeká. Nevíte nic, dokonce ani zda budete sedět, či stát.