Kamenná divadla mají v létě prázdniny, tak jsem si udělala výlet za divadlem. V jižních Čechách je malé městečko Zlatá Koruna, které každé léto ožívá jako základna vodáků. Je tu několik kempů a stejnojmenný klášter. Tam během července hrávají studenti pražské DAMU. Právě z jejich řad vznikl soubor Tygr v tísni, který pro sebe ve Zlaté Koruně objevil další stage – Terasy bývalého mlýna. V loňském roce zde hráli hru Krabat a letos nastudovali Gogolův horor Vij. Scénář podle Gogola napsala Marie Nováková a režie se ujal Ivo Kristián Kubák.
Gogolův příběh je sám o sobě hodně temná záležitost. Tři studenti přicházejí do vesnice, jejíž obyvatelé jsou strachy bez sebe z několika úmrtí, která jsou připisována čarodějnici. Teolog Choma, filozof Chajlava a rétor Tiberij hledají nocleh a ubytují se na statku. Chomu v noci svede ona tajuplná čarodějka, on ji nakonec zabije, ale ta se promění v krásnou mladou dívku. Její otec chce splnit poslední přání své dcery, aby se u ní tři noci po sobě modlil Choma. Ten s hrůzou odmítá, ale je přinucen zůstat.
Soubor Tygr v tísni dokázal naprosto dokonale využít prostoru, který mu terasy mlýna nabídly. Střecha, ze které po žebříku zahaleného do černého sukna sjíždí čarodějka, nádherně evokuje čarodějnický let. Stupňovité terasy, nad nimiž je umístěna kapela představují hospodu. Katafalk z kamenného žlabu, na němž leží mrtvá, ale i stará studna…To vše i s využitím momentu stmívání: jak houstne atmosféra příběhu, vše se halí do temnoty. Na začátku, kdy je ještě docela světlo, se odehrává roztomilý rozhovor dcerky s otcem. Když přichází Vij, hrůzostrašná postava slovanské mytologie, je už úplná tma.
Poměrně temné vyprávění odlehčuje kapela utvořená z herců, kteří se sehráli právě pro tohle představení. Její členové představení komentují, jako by se dívali na nějaký horor v televizi. Na otázku, kdo je Vij, kytarista
Filip Šebšejevič vtipně odpovídá: „Atomovka mezi démony!“ Hráli moderní až rockovou muziku, kterou pro představení složil Petr Fillák a to, že se sehráli až na místě bych rozhodně nepoznala. Další důležitou složkou je pohyb. Choreografii vytvořila Halka Třešňáková a ať jsou to vábivé tance čarodějky, Chomovy pohyby do modliteb, či krásné tango v holinách, vše naprosto funguje. Z představení bylo cítit nadšení všech zúčastněných a energie byla účinně směřována do divadelního prostoru.
Kostýmy jsou minimalistické. Matěj Anděl v roli Chomy má bílou košili. Čarodějka Anna Forstová dlouhou červenou sukni, kterou si na začátku jako malá holka vykasá nad prsa. Později má na sobě tělové tílko, jako by byla nahá. Kozáci mají kožešinové vesty a holiny. Bytosti ze slovanské mytologie nejsou žádné velké maškary, herci si jen na obličej navlíknou gumičky a z kalhot si uvážou uzle mezi nohama. To, že jsou všichni démoni docela civilní, evokuje různá vysvětlení příběhu. Nejsou to náhodou ti stejní vesničané, kteří o řádění nestvůr vyprávějí legendy?
V příběhu je několik sexuálních scén. Motiv sexu je vlastně pro příběh ústřední. Zlo poháněné sexuálním chtíčem, agresorkou je žena – čarodějnice. Děj není možné číst jako odkaz na sexuální zločiny, spíš bych v něm viděla varování před mocí, kterou chtíč může mít nad člověkem.
Moc hezký je dialog, kdy Chajlava (Filip Šebšajevič) svádí hospodskou (Kristina Sitková): „ošklivá nejste… žijete sama se synkem…“ Jejího synka hraje Martin Hýča a já mu těch asi osm let naprosto uvěřila. Je bezprostřední, jak děti bývají a jeho pohled na věci, které se okolo něj dějí, je bezelstný.
Marie Nováková líčí příběh víry a strachu. Choma se modlí, dovolává Boha a dokonce provádí i jakýsi druh exorcismu. Zoufale prosí Boha o znamení. Choma svůj boj prohraje až ve chvíli, kdy se podívá do očí Vije, jehož pohled zabíjí. Nechává prostor divákovi pro vlastní interpretaci. Nedostal znamení, nebo ho neviděl? Mohl se zachránit? Proč nakonec podlehl? Bál se… Jak těžké je čelit pověrám a mýtům, nebo zlým silám, které nás obklopují? Jak pevná je naše víra? Odkud přichází zlo? Není nakonec v nás samých?
Režie: Ivo Kristián Kubák. Scénář a dramaturgie: Marie Nováková. Scénografie a kostýmy: Petr Novák. Hudba: Petr Fillák. Choreografie: Halka Třešňáková. Hrají: Matěj Anděl, Michal Balcar, Filip Šebšajevič. Anna Forstová, Kristina Sitková, Josef Vaverka, Matěj Nechvátal, Jonáš Špaček, Aleš Bílík, Martin Hýča, Eva Josefíková, Filip Kaňkovský. Premiéra: 7. 8. 2011 ve mlýně ve Zlaté Koruně. Pozn. 11. 9. 2011 bude Vij uveden na Vyšehrátkách.