Chceme být nádorem Evropy

Tentokrát vás zvu do továrny. Kousek od Smíchovského nádraží najdete Meetfactory. Meetfactory o.p.s. vznikla z podnětu Davida Černého v roce 2001 s posláním zapojit Prahu do mezinárodní spolupráce na současné umělecké scéně v Evropě a ve světě. Název Meet Factory původně souvisel s původním prostorem v Praze Holešovicích, což byla bývalá továrna na šunku (meat/meet factory). Zvláštní místo s jedinečnou atmosférou, kde se konají koncerty, výstavy, promítají filmy a dokonce i hraje divadlo. Prostor divadla je syrový, betonová podlaha, opona – prostěradlo na lanku…

Představení, na které vás chci upozornit, jsou Silní španělské autorky Angéliky Lidell. Hra byla uvedena ve světové premiéře v listopadu 2007 na jedné ze scén Národního dramatického centra v Madridu v režii samotné autorky, která si v inscenaci i zahrála. Je jakýmsi fragmentarizovaným dramatem-básní, ve kterém se na pozadí střetu jedince a společnosti podrobuje zkoumání a kritice současné politicko-sociální zřízení a jeho směřování. Je ale také velmi osobní autorčinou výpovědí a zpovědí.

Celým představením probleskuje myšlenka revolty proti systému, otázka, jak nepodlehnout autoritě a nadvládě. Leitmotivem se pak stává replika „Chceme být nádorem Evropy, ne normou.“ Obskurní postavy nás během hry provádějí celou plejádou domnělých cílů a odměn, které společnost nabízí (sledování sportu, uctívání model, kupovaný nebo účelový sex…), ale stejně zůstávají nenaplněné a hladové. A tak se nakonec staví proti společnosti a jejím institucím v absurdním boji, vybavené papírovými maketami zbraní.

Jsme slabí z podstaty lidství, ale jsme jiní, a v tom silní. Nechceme se stát součástí bezejmenného davu. Homosexualita, vězni z Guantanama, postavení žen, to vše prokládané otázkami do publika. Fotbal, násilí, sex, svátosti a fekálie, plození a výchova dětí. Zpředmětnění člověka, kdy jeden herec používá hlavu druhého herce jako štětec. Čtení z bulváru, malování barvou, sebezraňování. Je toho poměrně dost, co na vás autorka a režisér Miroslav Bambušek nechají nachrlit. Dějová linka není zcela zřetelná, ale k zamyšlení tu toho je spousta. Je to jakési schéma různých obrazů, které spolu korespondují.

Rozhodně si na tohle představení neberte sváteční šaty, z pódia to doslova cáká. Kromě velmi drsných výkřiků i litry hnědé barvy. Vůbec se psychicky připravte na to, že vás herci zapojí do děje. Interakce s publikem, postupné obnažování a hra s emocemi. Myslím, že asi nejvtipnější pasáž je baletka v podání Romana Zacha, ale i na jiných místech se budete bavit. A zároveň vás místy zamrazí. Může vás to naštvat, pobouřit, ale rozhodně vás to nenechá chladnými. A o tom divadlo je. Vyvolávat v lidech emoce a prožívat je naplno. Je to syrové, stejně jako prostor Meetfactory. Místo, kde se lidé setkávají, spolu tvoří a jednají.