Základním významem slovesa protestor, od něho je odvozen název časopisu Protestant i označení jedné z klasických větví křesťanstva, je „vydat veřejné prohlášení či svědectví“. Proto jsme právě takto nazvali novou přílohu našeho časopisu. Budeme v ní přinášet vyznavačské texty, jež se staly i důležitým veřejným svědectvím.
V úterý 17. 12. dostal od Evropského parlamentu Sacharovovu cenu za lidská práva Osvaldo Payá, a to pro své úsilí v rámci projektu Varela, který požaduje demokratické reformy na Kubě. Evropští politici otevřeně vyjadřují disidentům na Kubě svou podporu, evropské církve naopak mlčí. A to přesto, že Payá a jeho spolupracovníci čerpají svou inspiraci z křesťanství.
Události v prostředí ČCE v r. 1977 dokážou dodnes rozjitřit emoce těch, kteří tu situaci bezprostředně zažili, ale i těch, kteří se s ní seznámili prostředkovaně.
V poslední době se v České republice i v zahraničí znovu obrací pozornost k poválečnému vyhnání a odsunu Němců a části Maďarů z Československa. Někteří lidé u nás i v sousedních zemích využívají této smutné kapitoly pro své cíle v rámci předvolebních bojů a při prosazování dílčích skupinových zájmů. Takové rozdmýchávání nevraživosti mezi sousedními státy nás znepokojuje.
V roce 1997 zveřejnil Klaas van der Horst svou diplomovou práci Een scheur in het gordijn o vztazích mezi protestantskými církvemi v Nizozemí a Československu v letech 1959 – 1989. Jako první nabídl stručný přehled rozsahu, obsahu a vývoje těchto vztahů, o nichž bádal během svého pobytu na pražské ETF v roce 1996/97.
V roce 1966 došlo k pozoruhodné události ve vztahu Státní bezpečnosti a evangelických farářů. Na každoročním shromáždění Svazu českobratrského evangelického duchovenstva (SČED) podal farář Jan Šimsa zprávu o svém prvním kontaktu se Státní bezpečností. Došlo k němu již před 14 lety, ale Šimsa se dříve neodvažoval o něm hovořit.
Cesta je docela nudná, vede krajinou jako placka, jen tu a tam se objeví vesnice nebo pár stromů. Je šedivý pozdní podzimní den, ale protože svítí slunce, nevypadá to tak zle. Na první pohled by člověk ani neřekl, že ještě docela nedávno tu zuřila válka. Pozná se to teprve na zničených venkovských usedlostech. Vesnice se skoro v ničem neliší od nesčetných jiných podobných usedlostí v Podunají.