Časopis „Dialog-Evropa XXI“ vydává brněnské nakladatelství LD – Petrov. Tento „čtvrtletník křesťanské orientace pro vědu, techniku a kulturu“ je tlumočníkem věroučné orientace Moravsko-slezské křesťanské akademie. Záměr redakce je formulován v prvém úvodníku: „náš čtvrtletník je skromným pokusem vytvořit pravidelný přísun informací z oblasti vědy, techniky a umění, tedy kultury vůbec, aby čtenáři získali podklad pro orientaci českého křesťana v záplavě nově vznikajících představ o dalším vývoji Evropy uprostřed zmenšujícího se světa a pro trpělivé hledání skutečných kořenů civilizace ovlivněné Kristovým učením. Realizace výsledků II. Vatikánského koncilu a „desetiletí duchovní obnovy našeho národa“ jsou konkrétní programy, které vyžadují širší účast všech křesťansky smýšlejících laiků. Tuto účast si nedovedeme představit bez široké diskuse a dialogu mezi všemi křesťany i nevěřícími.“ (s. 3, 1/1991)
Prvé číslo se tematicky soustřeďuje na problematiku svobody a odpovědnosti. Výzvou pro mezikonfesijní dialog je článek A. Rauschera „Lidská práva v učení Jana Pavla II.“ Setkáváme se zde se základními prvky římsko-katolického pojetí základních lidských práv. Dle autora jsou zakotveny v důstojnosti lidství. Člověk je obrazem Božím a je vybaven právy od svého Stvořitele. Tato tvrzení vyzývají k dialogu. Poučeni protestantskými theology (E. Fuchs, M. Rejchrt, P. Otter), nezakotvíme lidská práva v lidské přirozenosti, ale v zákoně Božím. Jsme přesvědčeni, že lidskými právy nejsme vybaveni od narození, ačkoliv – pokud fungují – chrání nás již od narození. Nemáme je vepsány do genetického kódu, nevlastníme je. Smíme se však účastnit na jejich teoretické i praktické formulaci – na jejich vytváření a uskutečňování. Četba časopisu „Dialog – Evropa XXI“ nás zcela jisté vede ke zjištění, že mezikonfesijní dialog by neměl probíhat pouze v oblastech pedagogiky a historie (jak interpretovat historii pro naše děti), ale i v oblasti theologie, filosofie, politologie, lidských práv atd.
I druhé číslo „Dialogu – Evropa XXI“ vytváří předpoklady k mezioborovému a mezikonfesijnímu dialogu. V tomto čísle již je výslovně zmíněno i stanovisko protestantských theologů k tématu sekularizace, které je krystalizačním bodem tohoto čísla. Celou problematiku smíme vidět pod zorným úhlem podnětných článků Carla Friedricha von Weizsckera a Edwarda Schillebeeckxe. S protestantským stanoviskem nás seznamuje studie Františka Rýpala, která ovšem pochází z roku 1970 a proto zachycuje stav diskuse z konce šedesátých let. Škoda, že dialog neseznamuje své čtenáře s pracemi B. Komárkové a L. Hejdánka, oba dva autoři mají k této problematice dost zásadních a inspirujících textů. Absence ukázek z děl těchto filosofů může ve čtenáři vyvolat falešný dojem, že protestanté ustrnuli u theologie smrti Boha, a že ani nevidí specificky evropské plody sekularizovaného křesťanství v oboru právním (lidská práva), politickém (demokratické řízení společnosti), přírodovědném (věda a technika), hospodářském (tržní hospodářství), sociálním (péče o postižené).