Pavel Keřkovský

Sochy se kácí, svátky se ruší obtížněji

Masaryk měl důvtipný nápad, jak státně demokratický systém obohatit o dimenzi pravdy a svobody. Inicioval uzákonění státního svátku Jana Husa (21. 3. 1925). Nenabídl národu vítězného vojevůdce, ale postavu, které si vážili evangelíci, a díky Karlu Havlíčku Borovskému také někteří katolíci. Ve svobodné společnosti není obtížné odmítnout státně oslavované.

Inspirace starozákonní zvěstí

Důstojnost v rozdílnosti s podtitulem Jak se vyhnout střetu civilizací, tak zní titul knihy Jonathana Sackse, která se objevila na českém trhu letos v létě. Anglický originál vyšel již 2002. Druhým vydáním v roce 2014 se jen potvrdila aktuálnost knihy. Je prodchnuta nadějí, že je stále možné se vyhnout střetu civilizací díky iniciativám věřících.

Čemu nás naučila válka?

Tak se ptala Božena Komárková v roce 1946. Bilancovala válečnou zkušenost své generace, sama toho prožila během pětiletého vězněni víc než dost. V článku téhož názvu připomíná mnichovskou zradu, která byla předehrou dalších hrozivých události: „Chtěli jsme se biti za lidskou čest. Také naše věc byla věcí všeho lidstva, poněvadž byla věcí lidskosti. Svět nás vyzval položit zbraně, aby byl zachráněn mír. Učinili jsme tak s pocitem hanby za celý svět – a čekali jsme válku.“

Mechanismus rozkladu

Náš vztah k přítomnosti určuje mimo jiné informovanost o minulosti. Kriticky rozpoznávat ve vlastní minulosti rysy dobré i znelidšťující znamená otevírat si dveře k budoucnosti. Kritický pohled do minulosti není zbytečnou oklikou, aleje nutný pro odhalení určitých mechanismů, vnitřních i vnějších, které mohou člověka ovládat.

Biblická hodina v nápravném zařízení

Stojíme před vraty Nápravného zařízení pro mládež ve Višňové (je to kousek od Dalešic) a Petr už po čtvrté zkouší štěstí a znovu mačká tlačítko zvonku v naději, že už ho konečné někdo uslyší a přijde nám otevřít. Dlouhé zvonění – to je jeden z pravidelných obřadů, který nás skoro nikdy nemine. Milan nás za chvíli upozorňuje, že se otevřelo jedno okno v prvním poschodí, a pak slyšíme, že kdosi do tmy volá, že už jde. Za pár minut se vrata skutečné otevírají a vcházíme dovnitř.

Čím nám hrozí církev

Petr Piťha se v Literárních novinách (1. 11.) obává budoucích sociologických důsledků dnešního duchovního zmatku naší společnosti a ptá se: Čím nám hrozí svoboda? Obává se budoucnosti. Vidí ji ohroženou. Ohrožení přichází z východu. Tentokrát ne z Kremlu, ale až z Indie a evropských filiálek východních náboženství, a dále z letničního hnutí, které Piťha nepochopitelně spojuje s undergroundem, s nezávislou kulturou. Ohrožení se mu jeví jako akutní, ale ještě není pozdě na dodání potřebných antitoxinů. Jako lék nám nabízí příklon k našim domácím křesťanským tradicím.

Taková dlouhá cesta

„Díváme se na dávné lidi a poznáváme svou vlastní tvář“ říká Luděk Rejchrt v úvodu své knihy „Taková dlouhá cesta“ (vyprávění z dějin křesťanské církve), která s doslovem a ilustracemi Miroslava Rady právě vyšla v nakladatelství Kalich.

Česká šlechta

„Když se řekne šlechta – česká šlechta, představím si především pana Schwarzenberga. Jednak jako představitele státu, jednak jako propagátora, průkopníka a realizátora restitucí,“ říká vysokoškolačka Štěpánka Šabatská v anketě nezávislé kulturní revue Prostor v č. 21 (září 1992).

Ženská otázka

„Mezi vámi není žádná pořádná feministka“, konstatovala Eva Sharpová, redaktorka BBC, během Respektováni 5. 11. 1992 na F 1 v pozdních večerních hodinách. Vstoupila do rozpravy ve chvíli, kdy bylo jasné, že militantní feministky v Čechách ani na Moravě šanci nemají. Zatím nás neohrožuje slogan: „Tělo nechte nám, děti patří zkumavkám.“ Spíše jsme slyšeli hlasy upracovaných matek, které touží po větší ohleduplnosti. Občas se přece jen ozvalo, že ženy byly „vyšoupnuty“ z politického života, ale Dana Němcová (jedna z „vyšoupnutých“) se za postiženou nepovažovala.

Hledá se českobratrská identita

„Není to zbytečné tříštění sil? a zeptal se mne jeden dobrý známý na jaře roku devadesát. Vysvětloval mi, že už vychází Český bratr, Kostnické jiskry, Křesťanská revue, znovu se objevilo Bratrstvo, tak proč prý ještě Protestant? Zmohl jsem se jen na na pár slov v tom smyslu, že za první republiky prý v evangelické církvi vycházelo přes třicet různých periodických tiskovin, tak proč by nemohl vycházet jeden Protestant nebo ještě pár časopisů jiných. Další odůvodnění jsem nehledal a dobrý známý je snad už ani nečekal.