Protestanti si nevolí papeže a nevztahují se na ně papežova dobrozdání ani nařízení, přesto jako mnozí jiní s napětím očekávají, zda nový papež bude pokračovat ve změnách, které nastartoval papež František nebo sešlápne brzdu a zařadí zpátečku. Nebeské fanfáry by mu starosvětsky přizvukovaly a zvaly k pozemské meditaci o tom lepším životě, který prý čeká věřící po smrti s nebeskými zástupy věřících v nebeském království mezi svatými a spravedlivými.
Zesnulý papež František se radostně vrátil k aggiornamentu papeže Jana XXIII., k přibližování demokratickým principům sekulárního světa. První krok tímto směrem učinil svatořečením Jana XXIII. (2014). Vrátil se tak k lidsko-právnímu horizontu jeho myšlení a snah, jak to vyjádřila Janova nejslavnější encyklika Pacem in terris (1963). Jan XXIII. v ní nabízí nové pojetí přirozenosti, které navazuje na biblické pojetí boží působnosti, spravedlnosti, práva i náboženských a civilních práv. Byl to konečně on, kdo již v roce 1948 jako zástupce Vatikánu na Valném shromáždění OSN řekl ano k Všeobecné deklaraci lidských práv. Proto se svým okružním dopisem všem biskupům výslovně přihlásil k dlouhé euro-americké lidskoprávní tradici. Papež František vystupoval v duchu encykliky Pacem in terris, v níž papež Jan XXIII. promlouvá v duchu františkánské tradice. Možná nyní méně překvapuje, že si papež František zvolil na počátku svého pontifikátu právě to jméno, k němuž neměl odvahu ani teologickou intuici žádný jiný papež. Také místo k poslednímu spočinutí potvrzuje, že skoncoval s ideologií nadřazenosti. Stále inspirující papež Jan XXIII. odvážně prohlašuje:
+167. Jako – byť slabý a nehodný – náměstek toho, kterého prorok v Božím obdarování věšteckým duchem nazval Knížetem pokoje (Iz 9,6), pokládáme za svou povinnost zasvětit své úvahy, snahy a síly podpoře obecného blaha všech lidí. Mír je prázdné slovo, neproměňuje-li se v řád, který jsme v plné naději naznačili tímto okružním listem; v řád založený na pravdě, vybudovaný podle požadavků spravedlnosti, prohloubený a naplněný opravdovou láskou a konečně uskutečňovaný ve svobodě.
+143. Svrchovaně významným počinem Spojených národů je Všeobecná deklarace lidských práv, schválená 10. prosince 1948 valným shromážděním Spojených národů. V úvodu této Deklarace se zdůrazňuje, že všichni lidé a všechny národy mají ze všech sil usilovat o to, aby lidská práva a všechny formy svobody v Deklaraci vymezené byly skutečně uznávány a zachovávány neporušeně.
Pro věřící všech konfesí z toho vyplývá, že podporou rozmanitých institucí a investigativních aktivistů právě věřící napomohou společnosti k vytváření mediální pravdivosti, obraně infrastruktur nejrůznějšího typu, politické odpovědnosti, hospodářské spravedlnosti, aby současní míroví vyjednávači poznali, že nejde jen o klid zbraní, ale hlavně o úplné uskutečňování práv, svobod a povinností obyčejných lidí právě tam, kde se doposud válčilo.
6. 5. 2025