Jurjen Zeilstra

Kontakty mezi místními sbory mohou být „dobré“ z různých důvodů, např. už jen proto, že si rozšiřujeme obzor, vedeme zajímavou korespondenci a pomáháme si vzájemně radou i skutkem.

Čtení Iz 65,17–25, Text Mt 25,31–35

Zkušenost se zákazem shromažďování se dotkla i církve. Pěti kazatelů a kazatelek z různých církví i zemí Evropy jsme se zeptali, jak na situaci reagovali.

Stovky křesťanů z mnoha zemí oslavily 23. srpna v kostele Nieuwe Kerk v Amsterdamu sedmdesát let od založení Světové rady církví. V různých příspěvcích se přitom během bohoslužeb vracelo téma, jež jsme mohli zaslechnout už během dopoledního symposia, jež Protestantská teologická univerzita pořádala na amsterdamské Svobodné universitě: pohostinnost. Pro většinu účastníků představovala naprosto klíčovou křesťanskou hodnotu, která si zaslouží, aby ji církve a křesťané v dnešní Evropě co nejvíc vyzdvihovali.

S nizozemským reformovaným farářem Jurjenem Zeilstrou jsme se potkali začátkem 90. let, kdy se jeho tehdejší sbor v Austerlitz rozhodl vyhledat partnerský sbor ve východní Evropě. Tuto konkrétní iniciativu jsme vnímali jako projev svým způsobem riskantní otevřenosti „na východ“.

O církvi jako menšině – jak je četl dr. Jurjen A. Zeilstra v Hilversumu

(překlad nizozemské recenze, která vychází současně v nizozemském církevním časopise Woord en Dienst; přeložil Jan A. Dus)

Jaký význam jsme přisuzovali slovu exodus v roce 1989 a jak je vnímáme dnes? Od 14. do 18. října 2009 se v Praze a Herlíkovicích sešli teologové na vzpomínkové akci k dvacátému výročí pádu totalitních režimů v Evropě. Seminář zorganizovali Gerhard Freyastnilo se rovněž několik signatářů Charty 77, jako Jakub Trojan, Tomáš Růžička a Miloš Rejchrt.