V nedávné době jsem se účastnil několika rozhovorů, které se týkaly bohoslužebného života protestantských církví. Jeden ze zúčastněných hlasů volal po výrazně větším prostoru pro tichou, meditativní modlitbu v rámci bohoslužeb. Součástí takové usebrané modlitby by pak mohla být vhodně zvolená instrumentální hudba, která by se postarala o náležitý „podkres“.
Popularita hudebních stylů je nestálou veličinou. Hudební proudy, které v jednom roce bezpečně vyprodávají kluby a plní regály obchodů s hudebninami, se mohou v krátké chvíli proměnit v nostalgickou relikvii. Tato proměnlivost se samozřejmě netýká jenom většinové společnosti, ale promítá s také do života církve.
V neděli 30. září 2007 se konalo v pražském baptistickém sboru Na Topolce vzpomínkové setkání s názvem „Vzdělání brání klamným představám“. Hlavním záměrem tohoto sejití bylo připomenout práci baptistického teologického semináře, na kterém probíhalo vzdělávání baptistických kazatelů mezi lety 1921–1950 (s přestávkou válečných let).
V předchozích číslech jsem na tomto místě věnoval pozornost zejména interpretům, kteří se zabývají většinově přijatelnou hudbou. Při troše štěstí můžete na jejich skladby narazit také v rádiu. Dnešním tématem naopak bude okrajová scéna křesťanského metalu, punku a hardcoru.
V horizontu několika týdnů by měl být zahájen provoz nového teologického semináře v České republice. Instituce ponese název Biblický teologický seminář. Iniciativa k jeho založení vzešla z prostředí Bratrské jednoty baptistů (BJB) v ČR a původně se také mělo jednat o společný projekt celé této denominace.
V posledních letech také do českého prostředí intenzivněji proniklo praktikování tzv. „chval“. Tato bohoslužebná forma, ve světě obvykle označovaná „worship music“, vznikala v sedmdesátých letech minulého století především pod vlivem pentekostálního hnutí v U.S.A.
A capella. Tak zní ustálené označení pro hudbu bez doprovodu hudebních nástrojů. V prostředí křesťanské duchovní hudby se a capella prosadila zejména v období, kdy hudební nástroje upadly v nemilost, jako nehodné účastnit se bohoslužebného dění. Ani dnes však obliba vokální duchovní hudby neopadá. Spíše naopak.
Světlo vzkříšeného Krista se prolomilo do času Velikonoc. Každý rok se na kazatelnách, v kostelních lavicích, v skrytu „svého pokojíku“ pokoušíme tomuto světlu vystavit a zakoušet ho. A nejenom tam. Velikonoční dění vždy nacházelo bohatou rezonanci také ve výtvarném umění a literatuře. A samozřejmě také v hudební tvorbě.
„Dny se přeplněné světlem utápí, proletí, nestačí / Čas na sebe, na lásku, na víru / je jen, je jeden. / Pomalu proplétáš ruce / tma houstne a ztrácíš se v ní. / Do noci ticha pak společně padáme, jsme jeden.“ (část textu písně Stmívá se)
Hudební vydavatelství Rosa na sklonku uplynulého roku vydalo první skutečně reprezentativní CD skupiny Veselá Zubatá. Kapelu pravděpodobně není nutné nijak dlouze představovat. Hudebníci seskupení okolo výrazné postavy mladého výtvarníka Rudolfa Brančovského si získali náklonnost nejen evangelické omladiny.