A capella. Tak zní ustálené označení pro hudbu bez doprovodu hudebních nástrojů. V prostředí křesťanské duchovní hudby se a capella prosadila zejména v období, kdy hudební nástroje upadly v nemilost, jako nehodné účastnit se bohoslužebného dění. Ani dnes však obliba vokální duchovní hudby neopadá. Spíše naopak. Po celosvětovém úspěchu americké skupiny Acappella, která se zformovala před více než dvaceti lety, můžeme pozorovat novou renesanci tohoto hudebního směru. Vznikají stále nové soubory, které přistupují k vokální hudbě z různých stran a těší se rostoucímu zájmu posluchačů.
Před nedávnem jsem na tomto místě upozorňoval na českou ženskou skupinu Yellow Sisters. Dnes bych se rád soustředil na jakýsi jejich mužský protějšek – pětičlennou skupinu VocKap. Jestliže Yellow Sisters se ve své tvorbě nechávají ovlivnit také hudbou africkou, pak o Vockap můžeme konstatovat, že jsou stylově konzervativnější. Hlavním inspiračním zdrojem je v jejich případě především klasická podoba spirituálů. Patrný je vliv české hudební stálice Spirituál Kvintet, od kterých také VocKap převzali některé texty. Dalším zřetelným rozdílem je poměr autorského vkladu. Až na výjimky není tvorba skupiny VocKap autorská. Jedná se o nové aranžmá tradicionálů. Některé písně jsou v angličtině, jindy sáhli zpěváci k českému překladu. Tematicky se texty drží klasických motivů křesťanských spirituálů.
Jednoznačnou devizou VocKap je vynikající ladění, na kterém se zúročily několikaleté zkušenosti, a také rozeznatelná a nakažlivá radost z hudby. Zejména při koncertním provedení je patrné nadšení z toho, jak mužský vícehlas dokáže být rozmanitý a zvukomalebný. Rozdělení jednotlivých hlasů je následující: třikrát tenor, jeden baryton a jeden bas. Tomu odpovídá také aranžování jednotlivých skladeb. V některých případech se ukazuje, že by celkovému výsledku prospělo posílení basů. Občas pány zradí jejich rytmické cítění. V tomto ohledu jsou dámy z Yellow Sisters o mílové kroky napřed. Asi nejzřetelnější je to v oblíbeném koncertním čísle, kdy se VocKap pokoušejí o beatbox – hlasovou techniku, ve které zpěváci napodobují nejčastěji bicí hudební nástroje. Tady si může divák asi nejvýrazněji uvědomit, že VocKap nejsou Bobby McFerrin ani černí hiphopeři z ghetta.
Mnohem více skupině sedí konzervativnější vícehlasy.
Složkou, které pánové z VocKap věnují velkou pozornost, je také pódiová prezentace. Stylové kostýmy, umírněná choreografie a neustálé odlehčující vtípky jim pomáhají rychle si naklonit obecenstvo. Pravidelnou součástí vystoupení je také „angažování“ jednoho nebožáka z hlediště, který pak předvádí své pěvecké schopnosti na pódiu.
Celkově lze konstatovat, že koncert VocKap rozhodně nenudí a stojí za vidění (a za slyšení).
Na přelomu roku Vockap vydal své první CD s názvem In Black. Nepřináší žádné převratné aranžérské nápady, ani neoslní netradičním pojetím zvuku. Přesto si pozornost určitě zaslouží, protože sebejistota a profesionální interpretace vokální hudby u nás zatím není žádnou samozřejmostí.