V neděli 30. září 2007 se konalo v pražském baptistickém sboru Na Topolce vzpomínkové setkání s názvem „Vzdělání brání klamným představám“. Hlavním záměrem tohoto sejití bylo připomenout práci baptistického teologického semináře, na kterém probíhalo vzdělávání baptistických kazatelů mezi lety 1921–1950 (s přestávkou válečných let).
Působení tohoto semináře nebylo ve své době nijak ojedinělým jevem. Své nastávající duchovní připravovaly touto formou také další menší protestantské denominace. Například od roku 1946 do roku 1950 působila v Praze pod vedením Tobiáše J. Zigmunda adventistická Škola biblických nauk. V Kutné Hoře byl zase zřízen Biblický ústav, na který dnes navazuje současný Evangelikální teologický seminář. Existenci všech těchto vzdělávacích institucí rázně ukončil církevní zákon z roku 1950, kterým komunistický režim přerušil slibně se rozvíjející práci a omezil počet teologických učilišť.
Společným rysem denominačních seminářů byla především výrazná orientace na biblické disciplíny, ale také zřetelný přesah do sborové praxe. Je jasné, že tato, vesměs drobná učiliště, nemohla dosáhnout srovnatelné šířky a hloubky teologického studia, jakou nabízelo univerzitní vzdělávání. Baptistický seminář se pokoušel tento handicap překonat intenzivní spoluprací s Komenského teologickou fakultou, kde studenti absolvovali některé předměty. Po roce 1950 také část studentů pokračovala ve studiu právě na této fakultě. Semináře ale měly také své velké přednosti. Mezi hlavní patřilo důkladnější vzdělávání v oblasti denominačních specifik a zasazení do kontextu dané tradice.
Dodnes nedostatečně zmapovaným tématem jsou pak zakladatelské a vůdčí postavy jednotlivých seminářů. Vesměs se jednalo o velmi výrazné postavy českého protestantského prostředí, inspirativní učitele a kazatele. Zakladatelem baptistického semináře byl baptistický kazatel Dr. Jindřich Procházka. Procházka osobně vedl značnou část výuky, která byla koncipována poměrně široce, takže zahrnovala také oblast všeobecného vzdělání v historii či zeměpise. Kromě vyučování se Procházka intenzivně věnoval také vlastní teologické práci. V průběhu svého života publikoval několik knih, mezi kterými nelze opomenout Základy náboženské výchovy nebo Obrazy z dějin baptistů. V těchto publikacích Procházka představil své pojetí baptistického dědictví a do značné míry tak formoval a definoval specifika českého baptistického hnutí.
Smutnou součástí komunistického tažení proti menším protestantským církvím pak byla vlna procesů počátkem padesátých let. Mezi odsouzenými a uvězněnými byli samozřejmě také zakladatelé a učitelé seminářů. Pro Jindřicha Procházku znamenalo jeho čtyřleté vězení prakticky konec celoživotní práce. Po návratu z vězení dožíval v ústraní. Podobný osud se nevyhnul ani mnoha dalším.
Prameny, které by přinesly věrnější a celistvější obraz celé této problematiky, se dodnes nacházejí v archivech jednotlivých sborů a v různých knihovnách. Na své čtenáře z řad církevních historiků ale doposud pouze čekají.