V předchozích číslech jsem na tomto místě věnoval pozornost zejména interpretům, kteří se zabývají většinově přijatelnou hudbou. Při troše štěstí můžete na jejich skladby narazit také v rádiu. Dnešním tématem naopak bude okrajová scéna křesťanského metalu, punku a hardcoru.
Není to ale trochu protimluv? Dají se vůbec najít společné plochy dvou tak rozdílných světů, jakými jsou křesťanství a tyto extrémní hudební styly? V nejednom církevním prostředí dodnes toto spojení považují za něco zcela nepřístojného. Zásluhu na tom určitě nese i poměrně silné protikřesťanské zaměření mnoha metalových a hardcoreových kapel. Pochybnosti se mohou ještě prohloubit, pokud si všimneme i takových kuriozit, jako je například skupina Jesus Skins – spolek německých křesťanských skinheadů, nebo norští blackmetalisté Antestor.
Ať už si osobně odpovíme na tyto otázky jakkoli, skutečností ale je, že ve světě i České republice dnes můžeme najít stovky kapel, které se specializují na ty nejtvrdší hudební styly a při tom jednoznačně dávají najevo svou víru v Ježíše Krista.
Zatímco u nás tato scéna prozatím zůstává víceméně uzavřenou komunitou, za našimi hranicemi pronikají tyto skupiny více k většinovým posluchačům. Dobrým příkladem takového úspěchu může být americká rocková kapela P.O.D. (Payable On Death), která byla již šestkrát nominována na hudební cenu Grammy a patří dnes k hvězdám, jejichž klipy rotují na všech hudebních televizních kanálech. Na svých nahrávkách kombinují prvky metalu, hardcore a reggae. Na prázdno ale nevychází ani snaha mnohem tvrdších a radikálnějších souborů. Zajímavostí při tom může být, že se často jedná o členy spíše konzervativnějších a evangelikálních denominací. Samozřejmě můžeme v tomto proudu pozorovat také přímý vliv charismatického hnutí.
Když budeme hledat možné souvislosti, můžeme zjistit, že extrémní rocková hudba nemusí stát ke křesťanskému vyznání až v takovém napětí. Spojujícím motivem může být například nonkonformita, která je také nedílnou součástí novozákonní zvěsti. Vědomí dobrovolně přijaté menšinovosti může ústit do zostřeného sociálního cítění, které zas vždy bylo podstatným rysem hardcoru a punku. A samozřejmě nemůžeme zapomenout na to, že příběh Ježíše Krista obsahuje také silné motivy bolesti a utrpení, tedy témata, která jsou pro mnoho mladých lidí v určité životní etapě aktuální. Sotva bychom nalezli nějaký hudební styl, který s touto tematikou pracuje tak důsledně, jako je metal.
Důležitou součástí křesťanské tvrdě-rockové scény je také zpětné působení v takových komunitách mladých lidí, kde tradiční misijní nástroje církve selhávají.
A jak to vlastně s touto hudbou vypadá u nás?
V českém prostředí se zatím výrazněji prosazují kapely, které lze s jistou dávkou zjednodušení vřadit do ranku hardcoru. Mezi ty nejzajímavější určitě patří ústecká skupina Maranatha, pražští Goro, nebo další ústecká kapela Projevy radosti.
Ve státech, kde má tato hudební scéna silnější tradici, se pravidelně pořádá množství specializovaných hudebních festivalů. Mezi největší patří populární Frak fest. V domácím prostředí na tvrdší křesťanskou hudbu narazíte například na festivalu Křídla a dále na mnoha menších klubových akcích.
Nejlepší názor si člověk udělá prostřednictvím vlastní zkušenosti. Příjemný poslech. (A až se odhodláte vyrazit na nějaký ten koncert, raději nezapomeňte na špunty do uší.)