Jáchym Gondáš

Pro homine 2019 / Svobodně

Dohasínají poslední jiskry svátečních ohňostrojů, které připomínaly důležité výročí našich novodobých dějin. Před třiceti lety se rozpadl komunistický režim a začala tak nová dějinná kapitola – nezřídka označovaná slovem svobodná. Mottem oslav se mimo jiné stalo také heslo: třicet let svobody.

Pro homine 2019 / Zpětně

Minimálně od devatenáctého století je možné v teologii pozorovat rostoucí zájem o motiv času. Z dob studia si dobře pamatuji, jak často byla připomínána a opakována teze, že právě v Písmu se poprvé objevuje a prosazuje nové – lineární – pojetí času, který se už netočí v nekončících kruzích odměřovaných přírodními cykly, ale cílevědomě směřuje od počátku až k pointě svého naplnění. Něco pravdy na této tezi nepochybně je.

Pro homine 2018 / Jinak

Jinakost a stejnost jsou sestry, které nás provázejí celým naším životem. Teprve tam, kde se opakovanou zkušeností a jejím usazováním ustaví stejné, může se zjevit jiné. Abychom vůbec rozpoznali a pojmenovali jinakost, musíme se opřít o pevnou půdu stejnosti. Ale jinakost není nic trvalého. Je velmi prchavá a nestálá. Stačí chvíle, a to, co bylo zdánlivě nezařaditelně nové a jiné, stává se opět věcí známou, důvěrnou a okoukanou. Stejnost je stáří jinakosti.

Pro homine 2019 / Bděle

Každý, kdo někdy mluvil tváří v tvář většímu shromáždění posluchačů, nese si v sobě zkušenost rozmanitosti jejich výrazů. Ne nadarmo byla tvář vnímána jako zrcadlo ducha – jako projekční plátno dějů, které se odehrávají v nitru člověka. Více než mnohostránkový test inteligenčního kvocientu nám o druhém poví krajina jeho tváře, vnitřní světlo pohledu a drobný pohyb obličejových svalů. Tvář je baseballová rukavice očekávající a uchopující myšlenku, která se přiblížila po nevypočitatelné dráze. Inteligence je zapsaná v živé a bdělé tváři.

Když se kácí les

Baptisté nikdy v Čechách nebyli velkým společenstvím. Duchovní tradice, kterou ve svém pojetí církve reprezentovali a dodnes (byť poněkud nejistě a roztřeseně) reprezentují, zůstává v našich krajích menšinovým a trochu exotickým žánrem. Možná, že i tato těžko únosná a pro někoho frustrující menšinovost je příčinou současné krize, kterou prochází Bratrská jednota baptistů. Metaforicky by bylo možné říct, že v lese – nebo spíš drobném remízku – českého baptismu se prohání vichr, který v už tak dost řídkém porostu hrozí napáchat veliké škody.

Popraskaná fasáda

Před osmnácti lety jsem v Národní galerii shlédl velkou výstavu Jiřího Koláře. Procházel jsem tenkrát pomalu mezi jednotlivými kolážemi a objekty a silně v nich vnímal nejen Kolářovu výjimečnou invenci a uměleckou odvahu, ale také něco, co by se s nadsázkou dalo označit jako „duch doby“.