Jáchym Gondáš

Procházím lužním lesem k soutoku Labe a Vltavy.

Vděčnost a křesťanství – to by se, zdá se, mohlo dobře rýmovat.

Lidský život je nekončícím řetězcem rozhodnutí. Od rána do večera jsme stavěni před větší či menší dilemata.

Malé dítě mi položilo otázku: Kdyby ses musel vzdát jednoho ze svých smyslů, který by to byl?

Už od prvních stránek Bible nacházíme v jejích textech motiv hranice mezi vnitřním a vnějším.

Dobře není jen tak ledasjaké slovo. Nese v sobě váhu absolutního etického soudu.

Mezi starověkými literárními památkami celého světa nenajdeme tradici, která by nějakým způsobem nevyužívala motiv triády.

Vydanost a nejistota lidského života nikde není tak jasně viditelná, jako v trvalém hledání bezpečí.

„Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře,“ vyznává žalmista (Ž 104,24) a uvádí nás tak přímo do jádra starozákonní zvěsti o stvoření.