9/1996

Slova kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě. Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.

Kazatel 1,1–2

Bylo nám to dáno krásně zakusit tentokrát při seniorátním dnu rodin v evangelickém sboru v Krnově. Veliký krnovský kostel naplnilo mnoho místních i těch, kteří přijeli ke zmíněné příležitosti z celého moravskoslezského seniorátu. Setkání mělo charakter tak trochu „filmu pro pamětníky“: po společných bohoslužbách především pro děti na 139.

rozhovor s Jiřím Hanušem

Aktivita, kterou na poli teologie a křesťanské publicistiky vyvíjíte, připomíná v lecčems aktivitu konvertity. Pocházíte z tradičního křesťanského prostředí nebo z mimocírkevního? Které postavy vás inspirovaly či ovlivnily?

Na tu schůzi se těším. Svolá ji náš kurátor a po krátké pobožnosti řekne: Milé sestry, milí bratři, od prvního ledna příštího roku hospodaříme za své jako každá neziskovka. Bratr farář bude mít plat po valorizaci včetně pojistného 120 tisíc, topení a osvětlení kostela vyjde na 40 tisíc, rekonstrukce WC 30 tisíc… celkem tak 270 tisíc. Musíme se poradit, kde je vezmeme.

Pokud některá církev prokazatelně slouží společnosti například správou zdravotního, jiného humanitárního, školního, jiného nesporně užitečného vzdělávacího zařízení, je podle Pavla Říčana (Lidové noviny, 8. 10. 1966, str. 9) v pořádku, pak-li od státu vyžaduje a dostává finanční příspěvek pro usnadnění či umožnění takové své činnosti.

Přiznejme si, že nynější stav financování církve ze státního rozpočtu nám vcelku vyhovuje. V dnešní sekularizované společnosti však nemůžeme očekávat, že většina materialisticky založených občanů nás bude ze svých daní vydržovat, byť jsme druhou nejpočetnější církví. A nebylo by to ani spravedlivé.

Víte, jak dlouho už církev a stát vedle sebe existují? Co všechno spolu i proti sobě udělaly? To je historie, která nekončí a píše se dál.

církve a státu se pro nezúčastněného diváka zúžila do problému, kdo, koho a co má financovat. Ti méně trpěliví se už začínají ptát: proč? Proč by někdo měl finančně podporovat náboženské organizace? Protože jsou prověřené věky a mají nehynoucí zásluhy – na čem?

„Biblická abeceda“ K. H. Miskotteho

a „Hodina lásky“ P. C. Boutense

„Filosofická trilogie“ Jolany Polákové je zavrcholena knihou „Perspektiva naděje“ (s podtitulem „Hledání transcendence v postmoderní době“ – Vyšehrad, 1995). Předcházejí díla „Myšlenkové tvoření“ (Filozofický ústav AV ČR 1993) a „Možnosti transcendence“ (Zvon, 1994), které na sebe volně navazují.