Přiznejme si, že nynější stav financování církve ze státního rozpočtu nám vcelku vyhovuje. V dnešní sekularizované společnosti však nemůžeme očekávat, že většina materialisticky založených občanů nás bude ze svých daní vydržovat, byť jsme druhou nejpočetnější církví. A nebylo by to ani spravedlivé.
Jak tedy z tohoto dilematu ven? Podle mého názoru je hlavní problém v tom, že my evangelíci jsme velice vlažní členové své církve. Navíc máme nepříznivou věkovou strukturu členstva. Silné jádro sborů tvoří především důchodci, kteří i přes svou obětavost mají přece jen hlouběji do kapsy.
Personální fond se mi nezdá šťastným řešením, menší sbory dosti zatěžuje. Kdyby tyto finance zůstaly sborům nebo aspoň seniorátům, bylo by to něco jiného. Vůbec si myslím, že sbory odvádějí do ústředí příliš mnoho. Jako právnické subjekty by měly rozhodovat o větším podílu finančních prostředků, než je tomu nyní.
Jedinou schůdnou cestu vidím v zavedení systému jakýchsi desátků, kdy by všichni registrovaní členové platili měsíčně určitou část ze svého příjmu. Jen z daňových asignací by naše církev asi nevyžila. Myslím, že dejme tomu 200 Kč měsíčně není ani pro většinu důchodců závratná suma. Ten, kdo má svou církev rád a chce, aby si zachovala existenci, se jistě rád uskrovní a na její chod přispěje.
Z dopisu Tomáše Chasáka, Frýdlant nad Ostravicí