7/2019

rozhovor s Lucií Rybovou, předsedkyní Českého helsinského výboru

Český helsinský výbor (http://www.helcom.cz) je organizace, která se kontinuálně soustředí na obranu lidských práv. Vznikl koncem totalitního režimu v roce 1988 jako Československý helsinský výbor a představuje kontinuitu usilování o respekt vůči právům člověka od období nesvobody přes třicet let demokratického života naší společnosti. Respekt k právům těch, které i demokratická společnost pomíjí či vytlačuje na okraj, je však něco, co se musí vybojovávat a prosazovat stále znovu – v politických prohlášeních i v drobné denní práci.

Jsem znám jako turista, tramp, divoký scout, zkrátka a dobře, většinu času trávím v přírodě, nejlépe v lese.

A bydlím na Třebíčsku.

Letošní prázdniny jsem však na Třebíčsku netrávil, protože už zde není les. Všude vidíte pouze tmavě hnědé, uschlé smrkové porosty všeho stáří a většinově uschlé porosty borovice. Hospodářský les, který dohospodařil. Teď hospodaří těžká technika, která nestíhá, a i přes veškerý její řev je všude podivné, mrtvé ticho. Mrtvé ticho, mrtvé sucho.

Text Exodus 14,1–14

Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Rozkaž Izraelcům, aby se obrátili a utábořili před Pí-chírotem mezi Migdólem a mořem; utáboříte se před Baal-sefónem, přímo proti němu při moři. Farao si o Izraelcích řekne: Bloudí v zemi, zavřela se za nimi poušť. Tu zatvrdím faraónovo srdce a on vás bude pronásledovat. Já se však na faraónovi a na všem jeho vojsku oslavím, takže Egypťané poznají, že já jsem Hospodin.“ I učinili tak.

Trochu směle a snad ne příliš hanlivě označuji jednoho vzdálenějšího člena naší rodiny mecenášem. Mám jen jeden důvod. Pomáhá mi zarámovat řádky, které čtete. Zakoupil totiž našim čtyřem v Londýně drahé vstupenky k návštěvě královského Buckinghamského paláce. K mecenášství mu dopomohlo, že při ukončení prohlídky paláce nechal použité vstupenky označit a musel je podepsat. Podepsaný může přijít do paláce ještě jednou. Bylo to však jinak. Naše dvě malé a nadšené vnučky nás zkrátka vzaly za ruce, abychom je do Buckinghamského paláce doprovodili. Chtěly si návštěvu zopakovat.

Ginsbergovy verše beru do rukou zásadně s chvěním; je to pocit podobný snad bázni, duše je přemožená a odhalená a nejvíce právě tehdy, uvědomí-li si, že celý divoký vesmír Kvílení je v ní obsažen a přítomen. Opovaž se číst v samolibém pohodlí turisty, který přihlíží cizímu neštěstí, cizím scénám těla a krve s pocitem kratochvilného vzrušení. Opovaž se – je to sladké pokušení.

Z Edinburghu, kde se tato přednáška koná, pochází světoznámý skotský ekonom Adam Smith (1723–1790). V knize „Bohatství národů“ kromě mnoha dalšího napsal, že míra bohatství státu není jen v zásobách zlata a stříbra. Bohatstvím je i celková výroba a obchod. Myslím, že to je první definice toho, čemu dnes říkáme hrubý domácí produkt (HDP).

Ve dnech 5. až 11. srpna 2019 v Praze proběhl festival Prague Pride, který se koná pravidelně od roku 2011. Jeho součástí je každoročně bohatý duchovní program, organizovaný ekumenickým společenstvím věřících nebo víru hledajících leseb, gayů, bisexuálů, transgender a queer lidí (tj. obecně osob s odlišnou citovou orientací nebo sexuální a genderovou identitou, souhrnně LGBTQ nebo LGBT+) a jejich rodin a přátel s názvem Logos. Kromě úvodní a závěrečné bohoslužby v evangelickém kostele sv.

K mozaice různých pohledů na život v Izraeli a Palestině, kterou postupně zveřejňujeme již skoro rok (Vymětal, Turecký, Abu Dayyeh, A. Zavidov…), přikládáme tentokráte překlad okružního dopisu Jonase Trodlera. Jonas je německý student evangelické teologie, který v minulém akademickém roce studoval na Hebrejské univerzitě v rámci programu „Studium in Israel“. Jonasovými koníčky jsou sborový zpěv a stolní hry, sám je autorem jedné z nich.

Milí přátelé a rodino,

Jan Rataj (Prot 6/19) mi připomněl, jak jsme v listopadu a prosinci 1989 skandovali „Svobodné volby!“. V tu chvíli to byla meta, která vyvolávala euforii a jejíž dosažení bylo pro mě spojeno s nevratným přechodem od totality k demokracii. Dnes dobře víme, že svobodné volby – díky Bohu za ně! – nejsou nic víc a nic méně než jen jeden z prostředků uskutečňování demokracie.

Každý, kdo někdy mluvil tváří v tvář většímu shromáždění posluchačů, nese si v sobě zkušenost rozmanitosti jejich výrazů. Ne nadarmo byla tvář vnímána jako zrcadlo ducha – jako projekční plátno dějů, které se odehrávají v nitru člověka. Více než mnohostránkový test inteligenčního kvocientu nám o druhém poví krajina jeho tváře, vnitřní světlo pohledu a drobný pohyb obličejových svalů. Tvář je baseballová rukavice očekávající a uchopující myšlenku, která se přiblížila po nevypočitatelné dráze. Inteligence je zapsaná v živé a bdělé tváři.