Z Edinburghu, kde se tato přednáška koná, pochází světoznámý skotský ekonom Adam Smith (1723–1790). V knize „Bohatství národů“ kromě mnoha dalšího napsal, že míra bohatství státu není jen v zásobách zlata a stříbra. Bohatstvím je i celková výroba a obchod. Myslím, že to je první definice toho, čemu dnes říkáme hrubý domácí produkt (HDP).
Ač to tak Adam Smith sotva zamýšlel, nabývalo během let toto měření výroby a obchodu stále větší důležitosti a to až do té míry, že je dnes HDP považováno za nejdůležitější měřítko úspěchu země. Ráda bych dnes vyzvala ke změně, na kterou je už nejvyšší čas.
Co určíme jako míru, je důležité. Je to důležité, protože to určuje jak politické zaměření, tak i občanskou aktivitu. V tomto kontextu je naprosto zřejmá omezenost HDP coby míry úspěšnosti státu. HDP měří výsledek veškeré naší práce, ale neříká nic o tom, jaká ta práce je, je-li důležitá, zdali člověka naplňuje. HDP například zahrnuje nezákonné požívání drog, ale neplacená pečovatelská služba hodnotu nemá. HDP zahrnuje krátkodobé činnosti, které mají přínos pro hospodářství, ale z dlouhodobého hlediska jsou neudržitelné kvůli negativnímu vlivu na životní prostředí.
Když se ohlédneme na poslední dekádu, na politické i ekonomické nepokoje, rostoucí nerovnost mezi lidmi a když se podíváme do budoucnosti na hrozbu klimatických změn, zvyšující se automatizaci a stárnoucí populaci, pak si myslím, že je nejvyšší čas mnohem šířeji definovat, co je úspěšná země a úspěšná společnost.
Proto se v roce 2018 Skotsko ujalo vůdčí role a založilo skupinu „Vlády ekonomie spokojenosti a zdraví“. Zakládajícími členy jsou Skotsko, Island a Nový Zéland. Někdy se nám říká SIN (hřích – pozn. překl.), i když jsme jasně zaměření na všeobecné dobro. Účelem tohoto seskupení je zpochybnění úzkého výkladu výše HDP. Říkáme: „Ano, ekonomický růst je důležitý, ale není nejdůležitější. Růst HDP by neměl být cílem za každou cenu.“ Náš argument zní, že úkolem ekonomické strategie je kolektivní spokojenost a zdraví, tzn. jak je společnost spokojená a zdravá. Ne jenom, jak je společnost bohatá.
Jaké možné dopady tato strategie může mít, řeknu za chvilku. Myslím si však, že ve světě, v kterém dnes žijeme, má hlubší význam. Když se zaměříme na spokojenost a zdraví, vyprovokujeme vážné otázky a zásadní odpovědi: Co je pro nás v našem životě skutečně důležité? Čeho si ve společnosti, kde žijeme, vážíme? Jakou zemí, jakou společností chceme skutečně být? Začnou-li se lidé o tyto otázky zajímat a hledat na ně odpovědi, máme mnohem lepší šanci se vypořádávat s odcizením a nespokojeností s politikou, které jsou dnes tak rozšířené v mnoha zemích vyspělého světa.
Co se strategie týče, Skotsko tuto cestu nastoupilo už v roce 2007, když jsme vydali publikaci Národní rámec výkonnosti. Tam jsme uvedli škálu indikátorů, které nám jsou měřítkem. Tyto indikátory jsou různé: nerovnost příjmů, spokojenost dětí, blízkost zeleně či přístup k bydlení. Žádné z těchto indikátorů ve statistice HDP nefigurují, a přitom jsou pro zdravou a spokojenou společnost zásadní.
Tento širší přístup je jádrem naší ekonomické strategie. Vyrovnání nerovností ve společnosti je stejně důležité jako hospodářská konkurenceschopnost. Tlačí nás k závazku zajišťovat slušnou práci, která je naplňující a dobře placená. To je důvod, proč jsme ustavili Komisi pro spravedlivou změnu, abychom se udrželi na cestě k nulovému uhlíkovému hospodářství. Ze zkušenosti víme, že hospodářská transformace vytvoří více těch, kteří jsou na tom hůř, než těch, kteří si polepší. Když teď čelíme výzvám klimatické změny a automatizace, nesmíme takové chyby udělat znovu.
Myslím, že práce, kterou zde ve Skotsku děláme, je významná. Přesto je toho velmi mnoho, čemu se můžeme učit od ostatních zemí. Před chvílí jsem zmínila naše partnerské země, Island a Nový Zéland, které jsou ve skupině „Vlády ekonomie spokojenosti a zdraví“. Stojí za povšimnutí, že – a nechám na vás, budete-li si myslet, že to je důležité nebo ne – tyto tři státy vedou ženy.
Také dělají výborné věci. Na Novém Zélandě v roce 2019 vyšel jejich první „Rozpočet spokojenosti a zdraví“, jehož prioritou je duševní zdraví. Island je první v rovné mzdě, péči o děti a právech otců. Když jednáme o vytvoření bohaté ekonomie, nenapadne nás takový program na prvním místě, nicméně pro bohatou ekonomii a spokojenou společnost je takový program zásadní.
Začala jsem Adamem Smithem a jeho Bohatstvím národů. V svém ranějším díle Teorie mravních citů píše, že hodnota jakékoliv vlády je posuzována podle toho, jak jsou lidé spokojení. Myslím, že to je dobrý základní princip pro jakékoliv uskupení národů, jejichž záměrem je prosazovat zdravou a spokojenou společnost. Nikdo nezná všechna řešení. Ani Skotsko ne, ačkoliv odsud pochází Adam Smith. V našem dnešním světě, který je stále více rozdělený a kde je stále více nerovností, kde vládne velká nespokojenost a lidé se odcizují, je nanejvýš důležité se doptávat a hledat odpovědi na tyto otázky. Je třeba prosazovat obraz společnosti, která je spokojená a zdravá, jejíž prioritou není jen bohatství.
Nalézáme se v krásném a prosluněném hlavním městě Skotska, které do světa uvedlo osvícenství. Je to země, která světu dopomohla k industrializaci, země, která má dnes vůdčí roli v dosažení nízkouhlíkové éry. Přeji si, aby Skotsko bylo nápomocné zemím a vládám napříč světem, aby se spokojenost a zdraví staly prioritou všech činností. Myslím, že to dlužíme příští generaci a všem, co přijdou po nás. Vyjdeme-li z idejí osvícenství naší země, myslím, že vytvoříme lepší, zdravější, spravedlivější a šťastnější společnost zde doma. A zde ve Skotsku máme úkol, vytvářet spravedlivější a šťastnější svět.
Zaznělo na TED konferenci 2019 (prezentace myšlenek hodných šíření). Nicola Sturgeon je první ministryně skotského parlamentu. Přeložila Daniela Bísková