7/2016

rozhovor s Ondřejem Stehlíkem

Rutgers Presbyterian Church v New Yorku je presbyteriánský sbor, který na Dolním Manhattanu funguje už od roku 1798. V současnosti zde jako farář působí Ondřej Stehlík (Andrew Stehlik) a sbor se aktivně zapojuje do boje za sociální spravedlnost. Právě o spojení křesťanství a politické angažovanosti jsme si s Ondřejem Stehlíkem povídali především. Příklad konkrétní praxe, která v jeho sboru vznikla, je kampaň #FlatZach, která usiluje o spravedlivější daňový systém.

Před nějakým časem zazněl z prostředí nejvyšší politické reprezentace výrok, že v naší zemi potřebujeme techniky a ekonomy, nikoliv kulturní antropology. Tu jsem si vzpomněl na padesátá léta minulého století, kdy jsem jako kluk chodíval na návštěvu k  dětskému psychologovi Dr. Zdeňku Matějčkovi. Měl již rodinu, dětičky.

Text: Lukáš 13,1-8

Naše situace

Když jsem se narodil, patřila k nějaké církvi naprostá většina Čechů. Dnes je to přes deset procent. Nejde o to, že by lidé vědomě vystoupili. Většina křesťanů v složité době neuměla předat svou víru další generaci, nebo ji neuměla uchovat po přechodu z venkova do města.

Od červnového pokusu o puč v Turecku uplynuly už skoro dva měsíce, ale informovanost o jeho souvislostech je stále poměrně malá. Zejména chybí pohled z druhé strany, jak to vidí ti, kdo údajně převrat iniciovali a nyní jsou masově nálepkováni jako nepřátelé, zavíráni nebo jinak diskriminováni.

Výstava s názvem Cranach ze všech stran mne zaujala z několika důvodů. Návštěvník má možnost nahlédnout do myšlení renesančního člověka (zmítaného mnoha společensko-politickými bouřemi) nejen díky vizuálnímu vjemu, ale také díky zasvěceným komentářům k jednotlivým dílům.

Příliš dlouhá otázka pro tak rychle se proměňující dobu 21. století. Žijeme v přelomové době a jsme vystavováni možnostem volby a konfrontacím. Ty nás mnohdy staví do rozporuplných situací. Náš život je určován drobnými i výraznějšími zlomy. Zakoušíme stále nějaké nové či staronové krize – od partnerských přes generační až po ty globálního rozsahu.

Z prvého souborného vydání básní Jana Škroba „Pod dlažbou“ jasně prorockým hlasem zaznívají dvě jeremiády. „Moskva“ křičí s Okudžavou, Jeseninem, Dostojevským i Hlinomazem o opuštěnosti lidmi i bohem, s refrénem „eli eli lema na kousku alobalu“. „Darknet“ prorocky rokuje o spravedlnosti.

Věřím, že svět je propojený, že patříme k sobě (ať se nám to líbí, nebo ne). Každý život na této planetě má stejnou hodnotu. Nevěřím na nadřazenost rasy nad jinou. Nevěřím, že bolest ze smrti dětí v muslimském světě je menší než bolest z téže smrti ve světě křesťanském či sekulárním.

…projekt Evropa, o jehož záchranu Merkelová usiluje, je nejen brzdou potenciálních konfliktů evropských mocností, ale i pojistkou proti dominanci některé z nich, tedy i Německa.