Výstava s názvem Cranach ze všech stran mne zaujala z několika důvodů. Návštěvník má možnost nahlédnout do myšlení renesančního člověka (zmítaného mnoha společensko-politickými bouřemi) nejen díky vizuálnímu vjemu, ale také díky zasvěceným komentářům k jednotlivým dílům. Komentáře reflektují výsledky bádání z poslední doby, které vedl specialista na tematiku Gunnar Heydenreich z Cranach Digital Archive Düsseldorf.
Dalším důvodem může být možnost porovnání originálů, dílenských prací i kopií Cranachových obrazů. Pro zájemce o teologii pak tvoří zajímavou vrstvu aspekt náboženský, odrážející dobový vztah protestantismu a katolicismu. Návštěvník si uvědomí, že biblický příběh zpracovaný malířem je zároveň vyznání (ne nutně malíře – ale především zadavatele). Vyznání to nemusí být prvotně křesťanské, ale v hlubší – detailnější – rovině obraz ukazuje, jaký detailní názor v dobovém diskursu zadavatel zastává. Objevují se tu tedy obrazy především jako symboly určitého postoje. Vidíme-li obraz s motivem děťátek přicházejících ke Kristu, pak to není jen prvoplánové ztvárnění příběhu, ale transparent názoru, že křtít se mají i děti. Pokud má Eva robustnější postavu než Adam, není to libovůle nebo estetická záliba malíře v korpulentnějších dámách, ale vizualizace myšlenky, že žena má temnou velkou moc, weibliche macht, která je pro člověka (rozuměj muže) nebezpečná. A je nositelem hříchu a různých dalších nepříjemností.
Návštěvník výstavy si může s novou naléhavostí uvědomit, jak silnou je literární (symbolická) složka obrazu. Vidíme-li v ruce dívky kapradinu, zjistíme, že to není květina, ale především symbol znovuzrození. Bez zasvěceného komentáře by nám podstata obrazů unikla. A tak můžeme přemýšlet nad tím, jestli obraz mluví sám za sebe jen svou obrazovou kvalitou, technickou zdatností umělce, anebo se jedná o složité komplexní dílo, jež do své „duše“ otiskuje myšlení mnoha lidí – teologů, zadavatelů, dávných autorů řecké mytologie a v neposlední řadě také autorů prostor, kam byla díla určena.
Návštěvník může také vidět část oltářního obrazu ze svatovítského oltáře zničeného na konci roku 1619 kalvínskými vojsky „zimního krále“ Fridricha Falckého. Zajímavým aspektem Cranachovy dílny či manufaktury je také obchodní úspěch jména Cranach. Dílna byla schopná dodávat obrazy ve velkém množství po celé střední Evropě i do vzdálenějších míst. Pracovala s novými technikami reprodukce a fungovala jako výnosný podnik. Jméno Cranach zůstávalo slavné nejen v době života umělce a jeho slavného syna, ale i nadále. Jen málokterý umělec si dokázal zajistit téměř kontinuální oblibu. Stačí jeho jméno srovnat s mnohem mladšími umělci, jako byl třeba slavný italský malíř Caravaggio nebo náš nejslavnější barokní malíř Petr Brandl – oba po smrti téměř ihned upadli v zapomnění. Cranachův úspěch vůbec není samozřejmý.
V inspirativním prostředí Šternberského paláce se můžeme tedy při procházení výstavy ptát: Jak Cranachovo dílo promlouvá k dnešnímu člověku tváří v tvář mnoha nejistotám doby?
Obrazy Lucase Cranacha a jeho okruhu z Národní galerie v Praze. 23. 6. 2016–22. 1. 2017 Šternberský palác Praha. Kurátorka Olga Kotková. Výstava se koná pod záštitou Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze.