Rutgers Presbyterian Church v New Yorku je presbyteriánský sbor, který na Dolním Manhattanu funguje už od roku 1798. V současnosti zde jako farář působí Ondřej Stehlík (Andrew Stehlik) a sbor se aktivně zapojuje do boje za sociální spravedlnost. Právě o spojení křesťanství a politické angažovanosti jsme si s Ondřejem Stehlíkem povídali především. Příklad konkrétní praxe, která v jeho sboru vznikla, je kampaň #FlatZach, která usiluje o spravedlivější daňový systém.
Můžete na úvod přiblížit kampaň #FlatZach?
#FlatZach byl inspirován knihou a navazujícím vzdělávacím programem „Flat Stanley“. V krátkosti – chlapec Stanley byl „splácnut“, když na něj spadla nástěnka. Stanley se ale tuto nešťastnou nehodu rozhodl využít a začal se posílat poštou na zajímavá místa. Děti pak malovaly a posílaly své „Flat Stanley“ známým a příbuzným s prosbou, aby je u nich doma na nějakém zajímavém nebo charakteristickém místě vyfotili a poslali jim zpátky obrázek. Tak se děti učily psát a posílat dopisy a zároveň poznávat svět. My jsme se inspirovali tímto programem a přizpůsobili jej moderním sociálním médiím a našemu záměru bojovat za spravedlivější zdanění tady u nás za oceánem.
Proč je vaším bojovníkem za spravedlnost právě Zacheus?
Biblický Zacheus byl zkorumpovaný římský výběrčí daní, který se ale po setkání s Ježíšem zcela změnil a slíbil všechny své křivdy napravit. Ve sboru jsem o tom kázal. Děti a dospělí malují a dekorují Placaté Zacheje. Moc děkuji Zdeňkovi Šormovi, že nám dovolil použít jednu z jeho postaviček. V našem sboru jsme vybrali tři legislativní iniciativy, za které se #FlatZach bere. Placatý Zacheus tak nyní navštěvuje místa spojená s nějakou daňovou lumpárnou nebo navštěvuje politiky a připomíná jim, aby napodobovali biblického Zachea a usilovali o spravedlivější daně. A vzhledem k moderním komunikačním technologiím a sociálním médiím výpravy Placatého Zachea dokumentujeme na Instagramu a Facebooku a tak se také kdokoli k naší kampani za spravedlivější daně může připojit.
Slovo „flat“ také asociuje rovnou daň. To je koncept, který se s právy chudých a sociální spravedlností obvykle nespojuje.
No, to byl náš velký problém. Flat tax je kardinální nespravedlnost! Rozhodli jsme se to řešit přímo a od začátku, kdy Placatý Zacheus jasně prohlásil a prohlašuje, že je proti rovné dani. V angličtině „#FlatZach says no to flat tax!“ V překladu: „Placatý/rovný Zacheus říká ne rovné dani!“ A vlastně i tento menší zádrhel s rovnou daní mi dal příležitost ke kázání. Evangelia nám ukazují, jak vnímal rovnou daň (v tomto případě chrámovou daň) Ježíš na příběhu o vdově v chrámu. Třebaže dala jen měďák (nebo dva měďáky), dala víc než kdovíjací boháči. To je přesně problém rovné daně. Pro chudé může rovná daň být půlka výplaty a na konci týdne mají hlad, zatímco boháč si toho ani nevšimne. #FlatZach usiluje o udržení a zvýraznění progresivního zdanění ve Spojených státech. Stále se prohlubující rozdíl mezi chudými a bohatými, mezi společností a nepatrnou skupinou extrémně bohatých je způsoben a nejzřetelněji se projevuje nespravedlivými daněmi. Důsledkem je pak prohlubující se státní dluh, nedostatek financí na infrastrukturu, školy, zdravotnictví, nebo sociální péči a rozklad solidarity a soudružnosti ve společnosti. V podstatě proto, že boháči neplatí odpovídající a spravedlivou část.
Jak se kampaň šíří? Sahá za hranice vašeho sboru?
Kampaň jsme založili tak, aby ji mohl převzít a účastnit se jí kdokoli. S drobnými úpravami by ji bylo možné užít i mimo USA. Ale primárně jsme chtěli poukázat na to, že není možné oddělovat víru od odpovědnosti za svět okolo, v tomto případě není možné oddělovat víru od daní (daňové politiky). A také jsme chtěli, aby se při tom sešla nedělní škola s dospělými v kostele. To se celkem povedlo. Navštívila nás mládež z jednoho sboru na Long Islandu, získáváme pomalu stoupence na Facebooku a Instagramu a usilujeme zapojit další sbory. Chystáme také výpravu s placatým Zacheem do Washingtonu a návštěvy u kongresmanů a senátorů.
V České republice by se asi sbory bály takto otevřeně přihlásit ke konkrétní politické myšlence. Je to ve Spojených státech menší tabu nebo je to z vaší strany prostě odvážný krok?
Není to běžné ani ve Státech. A v New Yorku jsou sice všichni levičáci a progresivní, ale jen do chvíle, kdy se jim sáhne na finance. V New Yorku je život dost drahý a příjmy tu musí být vyšší, takže se všichni bojí mluvit o zdanění lidí s vyššími příjmy. Ani moje manželka doktorka z toho není moc nadšená. Ale pro mne a naše staršovstvo to není otázka bát se nebo se nebát. Jde o to, co je správné, morální a co odpovídá Ježíšovu duchu. A soudě podle současné exegeze byl Ježíš sociální radikál. Nebyl politický ideolog, ale měl jasný lidský program – v oblasti ekonomiky se zastával chudých, bohatým nepodlézal, naopak je kritizoval a zároveň jim dával příležitost znovu nabýt morální a duchovní integritu – jak právě ukazuje příběh bohatého Zachea.
Politicky angažovaní křesťané a křesťanky v USA (i jinde) se často bohužel příliš nezabývají tématy sociální spravedlnosti, právě naopak, hlásí se k tvrdé pravici. Zaznamenali jste ze strany křesťanské pravice negativní reakce na kampaň #FlatZach?
To je samozřejmě pravda, třebaže se to nyní začíná proměňovat. Někteří američtí evangelikálové se začínají hlásit například k ekologickým tématům a občas i k otázkám sociální spravedlnosti. Určitým problémem je ovšem i to, že američtí progresivní křesťané vystupují často čistě politicky a ideologicky. Skoro jakoby se báli, nebo neznali, nebo nevěděli, jak ukazovat hluboké biblické kořeny své angažovanosti. Jak jsem už zmínil, pro mne to není primárně politická otázka, ale věrnost hluboké křesťanské tradici, která sahá přes reformaci až k Ježíšovi a dokonce k Mojžíšovi a jejich starosti o spravedlivé a harmonické společenství.
Čím si vysvětlujete tu malou propojenost progresivní politiky a biblického svědectví v praxi, když to do sebe zároveň tak dobře zapadá? Může to být opravdu strach – třeba citovat z Bible, protože to dělají fundamentalisté?
Strach vypadat jako fundamentalisté v tom rozhodně hraje roli. Bohužel je v tom ale také relativně omezená schopnost běžného místního farářstva věnovat se soustavně samostatné teologické práci a solidni biblické exegezi. Požadavky běžného sborového provozu mnohdy farářům ani nenechávají dost času ke studiu a vzdělávání. Já měl zčásti to štěstí, že mé sbory pro to měly a mají porozumění, ale zčásti jsem si to dopředu vyjednal.
Angažujete se jako sbor (nebo vy osobně jako farář) kromě kampaně #FlatZach ještě jinak?
Jen jsme dali dohromady program #FlatZach a začali ho rozjíždět, radikálně se vyostřila situace s emigranty, vyhnanci, utečenci, běženci... Terminologie a nálepky nehrají roli, především jsou to lidé v zoufalé tísni. Tak se otázka daní dostala tak trochu na druhou kolej. Začali jsme se angažovat v otázce uprchlíků, islamofobie a nenávisti k muslimům. Veřejně jsme protestovali proti projevům některých politiků a dosáhli toho, že se představitelé naší církve jasně vyjádřili pro vstřícnost k uprchlíkům, a také vyšlo najevo, že jeden z kandidátů na prezidenta, který se rád vydával za člena naší církve, tím členem není a dělal to jen z oportunistických důvodů. Nezůstali jsme jen u projevů a protestů. Náš sbor sponzoruje šestičlennou rodinu ze Sýrie a chystáme se vbrzku přivítat další rodinu. Zároveň jsme začali formovat jakousi volnou koalici manhattanských sborů, která se chce v této oblasti angažovat. A opět náš zájem nebyl primárně politický, ale lidský. V centru biblického starozákonního vyznání je, že náš praotec víry byl aramejský běženec. Exil, vyhnanství, přesídlování, cizinectví, putování cizinou není možné v Bibli přehlédnout, zrovna tak jako stálé a důrazné nabádání starat se o hosty a příchozí.
Angažujete se ve prospěch sociálně slabých, bojujete proti islamofobii, na vašem blogu jsem se dočetl, že podporujete ‚marriage equality‘. Narážíte třeba na nesouhlas konzervativnějších bratří a sester? Jak to řešíte?
V mém současném newyorském sboru mě za to nekritizují, občas si stěžují, že jsem příliš akademický nebo že experimentuji s různými styly nebo formami. Ale podle mých zkušeností z předchozích sborů jak tady v Americe, tak v Čechách je to otázka trpělivosti a taktu (netlačit příliš na pilu). Asi nejdůležitější je ale pastorační péče – mluvit s těmi, kdo mají námitky, i mimo kazatelnu, na návštěvách a při různých jiných příležitostech. Když pak lidé vidí, že tyto postoje a přesvědčení vyrůstají z víry, z přemýšlení a ze srdce, většinou to alespoň tolerují.
Co si myslíte o nadcházejících prezidentských volbách a vůbec politickém klimatu v USA?
Myslím, že můj postoj je z toho, co jsem zatím řekl, celkem jasný, především, když jedna ze stran má za kandidáta povrchního, samolibého a oportunistického demagoga. Podstatně děsivější je realita, že se najde tolik lidí, kteří jsou ochotni mu naslouchat, brát ho vážně a volit jej. A netýká se to jen Ameriky, něco podobného jsme viděli při referendu ve Velké Británii a v té či oné podobě je to přítomno v mnoha západních liberálních demokraciích. Žijeme v době hluboké až destruktivní nespokojenosti. Nemá smysl kvůli tomu naříkat, má smysl s tím něco pozitivního dělat. Pro mě to znamená poctivě a beze strachu kázat a spolu se staršovstvem vést náš sbor tak, abychom svou víru věrně žili ve společnosti.
Máte jako teolog a kazatel nějaký recept, jak propojovat evangelium s otázkami současnosti?
Pídím se po zajímavých a provokativních autorech a myšlenkách, však ony nakonec nějak vykrystalizují do srozumitelné aplikace. Budoucnost teologie i církve je vždycky přítomná na hranici toho, co je v danou chvíli považováno za neortodoxní nebo přímo heretické – a často i za touto hranicí. Teology Bůh nepovolal hrát na jistotu, ale otevírat nové obzory.
Za rozhovor děkuje Jan Škrob.