Vraždy ve jménu Boha

Číslo

Věřím, že svět je propojený, že patříme k sobě (ať se nám to líbí, nebo ne). Každý život na této planetě má stejnou hodnotu. Nevěřím na nadřazenost rasy nad jinou. Nevěřím, že bolest ze smrti dětí v muslimském světě je menší než bolest z téže smrti ve světě křesťanském či sekulárním. Nevěřím, že přinese mír jakékoliv bombardování nemocnic či shazování otráveného jídla na „nepřátelské“ území. V posledních měsících se odehrála celá řada teroristických činů, které nelze než odsoudit. Také zásadně nesouhlasím s postoji lídrů české římskokatolické církve, které byly naposledy prezentovány např. v Parlamentních listech, ale i v televizních rozhovorech a jinde. Proto přináším své osobní prohlášení a stručné zdůvodnění mých postojů.

Hodnota života

Brigádní generál Andor Šándor nedávno ČRo Plus poznamenal: „Jsme pokrytečtí v tom, že pro nás má cenu pouze evropský život – když před dvěma lety došlo k velkému útoku Tálibánu na školu v Péšávaru, kde bylo zabito více jak 150 dětí, tak to byl headline na jedno odpoledne a říkali jsme si: tak někteří lidé jsou asi nějací jiní. My prostě máme pocit, že pro afgánskou matku její zabité dítě nemá zdaleka takovou cenu jako zabité dítě evropské.“ S tímto postojem naprosto souzním. Nechci církev, která mlčí stejně, jako kdysi mlčela v časech holocaustu a těsně před jeho vypuknutím.

Křesťanská Evropa

Mnozí označují identitu Evropy za křesťanskou. Tento typ výroku je možné zaslechnout dnes zcela běžně. Nikdo ale nechce odpovědět, co je tím myšleno. Je to osoba Boha a člověka Ježíše Krista? Je to jeho učení shrnuté v kázání na hoře? Nebo se tím myslí vraždění ve jménu Boha? Války a upalování? Patří mezi tyto základy snad obnovení katolické inkvizice? Nebo se tím myslí plenění kostelů a klášterů ve jménu kalicha?

Vítán buď mor sobectví

Před několika měsíci jsem se setkal s jednou řádovou sestrou. Mluvili jsme spolu o všem možném. Celý život sloužila v nemocnici, a ještě dnes, pokud jí to zdraví dovolí, sedí u nemocničního lůžka pacientů, kterým už nezbývá na tomto světě mnoho naděje. Když jsme se loučili, podívala se na mě, udělala mi křížek na čelo a stroze řekla „bude válka, připravte kostely a fary“, pak se odmlčela, otočila se a odešla. Tenkrát jsem tomu vůbec nevěnoval pozornost. Dneska o tom uvažuju trochu jinak. Když se nyní nad Evropou vznáší šílená machiavellistická vize tančících vrahů, kteří ruku v ruce skotačí se současným populistickým establishmentem a dohromady volají: „Vítán buď mor!“, vidím to opravdu jinak. Evropu v tuto chvíli skutečně ohrožuje válka. Občanská válka. Konflikty s Ruskem, Tureckem, uvnitř starého kontinentu, strach z přílivu dalších milionů uprchlíků, volby, jejichž vítězi mohou být lidé, kteří rozdají lidem zbraně. Žalostný stav politického establishmentu, který je buďto schopen se jen bát o své korýtko, nebo není vůbec připravený vyměnit partajnictví za státnictví, je už roky varovným signálem.

Kázání na hoře

V kázání na hoře Ježíš říká: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť… Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ Myslím, že tato pasáž patří k těm nejtěžším pro celé křesťanstvo. Pro mě i pro ostatní. Netuším, zda ti, kteří hlasitě volají po křesťanské Evropě, vůbec kdy drželi v ruce bibli. Netuším, zda se pokusili někdy konfrontovat svůj život s Ježíšovým. Možná by pak museli občas mlčet.

Naděje má tvář Krista

Nechat se zlákat na cestu odvety, vraždit pro pocit očištění, přistoupit na stejnou hru, jakou hrají ti největší zrádci Boha, kteří se schovávají za jeho jméno, to je pokušení dneška. Krásně to nedávno vyjádřil pařížský arcibiskup kardinál André Vingt-Trois: „Naděje má tvář, tvář Krista, který dává svůj život v oběť, aby lidé měli život v hojnosti. Naděje má záměr, záměr shromáždit lidstvo do jediného lidu, nikoli pomocí vyhlazování, ale přesvědčováním a naléháním na svobodu. To je ta naděje uprostřed zkoušek, která pro nás navždy zahrazuje cesty beznaděje, pomsty a smrti.“

Aparátčíci a služebníci

Kristova církev chudých, utlačovaných, znásilněných, pronásledovaných. Církev neviditelná a přesto přítomná. Děkuji Bohu za současného papeže Františka, který o této církvi mluví a snaží se jí ze všech sil pomoci. Proti ní, tak jako vždycky, stojí církev establishmentu, navoněná, dohladka oholená, přejedená a třesoucí se o své jistoty. A je lhostejné zda se ta církev jmenuje katolická, husitská, evangelická či docela jinak.

Království nebeské

A tak nakonec se opět vracím ke kázání na hoře: „Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci… Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích“. A jeho vůlí je Láska (Mk 12,28-31).

Pax et bonum, bratr Filip

Autor je plzeňským biskupem Církve československé husitské