Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben.
rozhovor s Michaelem Otřísalem
Za minulého režimu se na synodech ČCE opakovaně ozýval požadavek, aby církvi byl umožněn vstup do sdělovacích prostředků. Nyní máš za sebou několik let této práce. Podařil se ten vstup, či ne?
Část nedávné diskuse nad Dopisem židovským obcím se soustředila na údajný antisemitismus či antijudaismus v Novém zákoně. Slova jeho krev na nás a na naše děti nalézáme jen v Matoušových pašijích, pro vývoj křesťanské theologie a praxe však měla osudový význam. Snad proto se jim novější theologové téměř vyhýbají (chybí třeba v indexu Barthovy Kirchliche Dogmatik).
Viktor Fischl (Avigdor Dagan) při své květnové návštěvě Prahy podepisoval svou poslední knížku (sličně graficky upravil Vladimír Nárožník, vydal Melantrich) pod titulem Kniha žalmů. Zajímavé a podnětné, zároveň vlídně kritické „Slovo závěrem“ napsal vrchní pražský a zemský rabín Efraim Karol Sidon.
Ukázku z knihy Martina Fendrycha Jako pták na drátě jsem četl poprvé v Lidových novinách. Byla to zpráva o „strašným tripu“ při cestě náměstka ministra vnitra do Znojma na otevření nového policejního ředitelství. Skončilo to nezřízenou pijatykou. Ten text obsahem i podáním nepůsobil právě přitažlivě a od četby knihy spíše odrazoval.
takto mne 2l. srpna 1968 budila maminka. Neměla docela pravdu, náš region – rodiče tehdy bydleli v České Skalici – obsadili Poláci. Tanky ovšem měli stejné a když jsem se druhý den mezi nimi proplétal na kole do Hradce Králové, neměl jsem z jejich pohledů – velmi nepříjemný byl ten skrz hledáček kulometu – pocit, že by se od okupačního Rusa chtěli nějak odlišovat.
V sobotu 1. 8. 1998 zemřel ve věku 36 let Jan Svoboda, absolvent Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. V r. 1985 se oženil s Alicí Lisovou a měl s ní později tři syny. Byl jedním ze zakladatelů Nezávislého mírového sdružení – iniciativy za demilitarizaci společnosti. Připomeňme alespoň jeho rozklad Federálnímu shromáždění o výkonu vojenské služby z r.
Poslední červnový týden se konal v Senátu ČR seminář Křesťanství v politice a politika v křesťanství. Hlavní referát byl svěřen Ladislavu Hejdánkovi (otištěn v LN 27. 6. 98 na str. 30), koreferáty Tomáši Halíkovi a Jakubu Trojanovi. Sledujme, jak se filosof snaží přetlumočit křesťanské politické (resp. předpolitické) důrazy současným českým senátorům.
Nizozemský deník TROUW referoval 11. 7. 1998 o úbytku členů tří protestantských církví (NHK – Nederlandse Hervormde Kerk – Nizozemská reformovaná církev, GK – Gereformeerde Kerk – Reformovaná církev, ELK – Evangelisch-Lutherse Kerk – Evangelická luterská církev), účastnících se sjednocovacího procesu Samen op Weg (Společně na cestě).Zatímco v r.
Pod názvem „Šiřitel pozitivních zpráv“ přináší Rozhlas 20/98 rozhovor s Petrem Oslzlým. Jako příklad zprávy, vnášející pozitivní impulsy do naší společnosti, uvádí brněnský divadelník i ohlas hornodubenecké Parrésie.
Mezi povinnou školní četbu v Izraeli patří i tři knihy českého spisovatele Viktora Fischla (m.j. Dvorní šašci).