6/1995

Čtení: 2 K 11,16–33

Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil? Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí!

2. Korintským 11,29–30

Dopis papeže Jana Pavla II. synodnímu seniorovi ČCE a presidentu ERC v ČR Pavlu Smetanovi

rozhovor s Jiřím Štěpánkem redaktorem ekumenické stránky Denního Telegrafu

V českém necírkevním tisku jsi jediný, kdo píše o ekumenismu, kdy a kde to začalo?

V roce 1992 jsem pracoval jako redaktor deníku Metropolitan. V redakci bylo několik katolíků a chtěli jsme se prezentovat jako seriózní konzervativní deník a oslovovat i křesťany.

Odpověď synodního seniora ČCE P. Smetany papeži Janu Pavlu II.

Vážený bratře v Kristu,

Převrat písemného záznamu

Vážená redakce!

Nedávná návštěva papeže Jana Pavla II. mne donutila k zamyšlení nad stavem ekumenických vztahů mezi katolíky a protestanty u nás. Někomu by se mohlo zdát, že jako evangelík nemohu být objektivní. Já se však o to přesto chci pokusit, i když jen ze svého laického pohledu.

V sobotu 13. 5. 1995 se sešla v Novém Městě na Moravě ustavující valná hromada nové dětské organizace Bratr Kálef.

V Protestantu 5/93 byl pod titulkem „Uměli být ztrátoví“ uveřejněn rozhovor Pavla Keřkovského se mnou a mojí ženou Věrou. Poslední otázka zněla: „Co bys řekl závěrem ke koncepci práce s dětmi v církvi?“ (rozumí se s dětmi předkonfirmačního věku).

vycházejí již v druhém vydaní (Praha 1994, Ježek). Kohák sleduje hlavní proud českého myšlení, který si vytvořil dostatečné řečiště, aby byl sledovatelný a nosný: „Život v pravdě“. To je také prvá polovina podtitulu. Ta druhá „a moderní skepse“ naznačuje, že reflexe o „životě v pravdě“ není rozbita „moderní postmoderní skepsí“.

(román o Janu Sarkandrovi), Jan Žáček, Velehrad 1995.