I v souvislosti s článkem o Scottu Livelym otiskujeme rozhovor s Jonnym Scaramangou. Scaramanga je britský hudebník, spisovatel a učitel na základní škole. Kromě toho píše blog s názvem Leaving Fundamentalism (Opouštění fundamentalismu).
Jest mládeneček zde
Čtení 2Kr 4,18–37
Text: Jan 6,1–15
J 6,1–15
V minulém čísle se objevil rozhovor s evangelickým farářem Jaroslavem Raichem, který v 90. letech působil ve Velké Británii jako dělnický kaplan. V rámci své profese se každodenně zabýval rolí náboženství v sekularizovaném industriálním prostoru.
Americký evangelikální aktivista Scott Lively zasvětil svůj život boji proti homosexualitě. Podobně jako řada dalších kazatelů i laiků různých denominací je přesvědčen, že právě homosexualita je rozhodující silou, která hrozí zničit křesťanskou morálku, tradiční rodinu a vůbec rozvrátit vše, na čem záleží.
Opustila mě žena, prý už ji nepřitahuju. Natočil jsem film o Romech, prý povrchní. Potřebuju vypadnout. Tak proč ne právě mezi Romy? Nahlédnout pod povrch.
600 let od obnovení vysluhování podobojí
Debatu o důsledcích zákona o majetkovém vyrovnání dnes rozšiřujeme o příspěvek Jana Kozlíka, který reaguje na podněty z příspěvku Miloše Rejchrta na kurzu SPeKu v lednu 2014 (viz Protestant 2/2014, kompletní přepis vyšel v Křesťanské revui 1/2014).
Důraz na společenství, to je, zdá se, dnes všeobecně akceptovaná charakteristika křesťanské existence. Odmítnutí individualismu se objevuje v populární i serioznější teologizující literatuře v mnoha variacích. Ne vždy je ale tento princip spolu-bytí dále upřesněn. To „spolu“ může mít totiž velmi rozmanité podoby.
Strache a Le Penová podobně jako Putin nabízejí zjevný oxymoron: soudržnost a mír v Evropě zůstane zachován, ale zároveň se vrátíme k modelu národních států. … Národní státy, ke kterým by se někdo mohl vracet, nejsou. V globalizovaném světě jako možnosti existují jen různé formy interakce.
