Růžová svastika Scotta Livelyho

Číslo

Americký evangelikální aktivista Scott Lively zasvětil svůj život boji proti homosexualitě. Podobně jako řada dalších kazatelů i laiků různých denominací je přesvědčen, že právě homosexualita je rozhodující silou, která hrozí zničit křesťanskou morálku, tradiční rodinu a vůbec rozvrátit vše, na čem záleží. Livelyho případ je extrémní a ve své extrémnosti odstrašující. Přesto nelze předstírat, že by pro tuto svou extrémnost nebyl relevantní pro českou křesťanskou scénu. Lively je totiž jen vyhroceným zástupcem určitého archetypu, se kterým se setkáváme naneštěstí docela běžně.

Scott Douglas Lively se narodil v prosinci 1957. Je právník a spisovatel, zastává významné posty v několika konzervativních organizacích. Jeho jménu se dostalo mezinárodního významu právě v souvislosti s jeho aktivismem namířeným proti lidem s menšinovou sexuální orientací. Úvodní epizoda Livelyho křížové výpravy je přitom docela úsměvná.

Společně s Kevinem Abramsem vydal v roce 1995 knihu s názvem The Pink Swastika: Homosexuality in the Nazi Party (Růžová svastika: Homosexualita v NSDAP).

Lively a Ambrams tvrdí, že všichni významní členové NSDAP včetně Adolfa Hitlera byli homosexuálové a že právě homosexualita stála za militarismem a agresivitou nacistického Německa. Historikové knihu považují vesměs za fabulaci, konspirační nesmysl nebo záměrnou lež. Bezesporu patří do okruhu bizarních spisů, kterým by se člověk za normálních okolností mohl zasmát.

Livelyho příběh ale růžovou svastikou zdaleka nekončí. Záměrně pomíjím jeho aktivistické snahy ve Spojených státech, protože ty neměly příliš velký dopad. Lively se zařadil do široké vrstvy aktivistů náboženské ultrapravice, kteří sice mají své věrné fanoušky a příznivce, ale veřejnost je povětšinou ignoruje nebo jí jsou pro smích. To Lively nakonec pravděpodobně sám vycítil a v březnu roku 2009 se poprvé vypravil do Ugandy.

Společně s dalšími aktivisty Lively promluvil na konferenci, které se zúčastnily tisíce Uganďanů včetně předních politiků. Sám Lively svůj výstup na této konferenci přirovnal k atomové bombě namířené proti „homosexualismu“ v Ugandě. Tvrdil mimo jiné, že homosexuální muži běžně sexuálně zneužívají dospívající chlapce a že „homosexualistické“ hnutí je zlo, které si klade za cíl nahradit tradiční rodinu kulturou promiskuity. Podobně jako u Růžové svastiky přitom není jasné, zda Lively v zápalu boje a jako prostředek domněle posvěcený cílem záměrně vykládal smyšlenky a lži, nebo věcem, které na konferenci v Kampale říkal, skutečně věřil a věří.

Pod bezprostředním vlivem této konference i Livelyho dalšího působení na ugandské poslance jeden z jejích účastníků předložil v listopadu 2009 na půdě ugandského parlamentu první návrh zákona proti homosexualitě. Ten za projevy homosexuality v některých případech ukládal i trest smrti. Proti tomu se Lively postavil s tím, že zákon „zachází příliš daleko“ a že místo této cesty navrhuje cestu léčby a rehabilitace. Uvedl nicméně, že bez trestu smrti zákon podpoří.

V březnu 2012 byl Lively ve Spojených státech obžalován z podněcování diskriminace gayů a leseb. Proti tomu se ohradil s tím, že pouze „kázal evangelium a vyjadřoval své názory“. I když se zalekl původního plánu některých ugandských poslanců trestat homosexualitu smrtí, je ovšem příčinná souvislost zjevná. Člověk se nakonec může dopustit velikého zla právě tím, že dostatečně nepředvídá důsledky svých činů.

Proč je Livelyho příběh důležitý? O zákonech, které v Ugandě a Nigérii kriminalizují homosexualitu a pocházejí z dílny politiků přímo nebo nepřímo ovlivněných Livelyho „kázáním evangelia“, se docela hodně mluví. I když na trest smrti nakonec nedošlo, může člověk skončit na řadu let ve vězení třeba za to, že se někde s partnerem či partnerkou držel za ruku. Nebo za to, že to o něm někde někdo řekne, když na to přijde.

Hlavní důvod je ale jiný. Scotta Livelyho je třeba si připomínat všude tam, kde se bohorovně mluví o tradičních hodnotách a nutnosti bojovat za rodinu. Je třeba si ho připomínat všude tam, kde se o menšinových sexuálních orientacích mluví jako o dobrovolně zvoleném a nebezpečném životním stylu. Případ Scotta Livelyho a Ugandy nám totiž ukazuje, že jsou to fráze, ve kterých se skrývá nebezpečná síla.