Možnost,že se v plynoucím čase bude dít něco nového, patří k výrazným biblickým motivům. Slyšíme to u proroků, u Ježíše, u Pavla i v Apokalypse. „Aj, já učiním věc novou,“ říká Hospodin ústy Izaiášovými (Iz 43,18–21). „To jest krev má nové smlouvy,“ říká Ježíš (Mt 26,28). „Aj, nové všecko učiněno jest,“ vysvětluje Pavel (2K 5,16–17).
V hradčanské katedrále byla dána možnost reformačním církvím, aby vykonaly službu Slova a přímluvných modliteb. Právem, neboť to byla reformace, která vrátila této službě její místo a slávu.
– rébus, do něhož spisovatel Jaroslav Havlíček zašifroval pět jmen: Helena, Lída, Marie, Dora, Ema. Pět dcer vdovce, maloměstského lékaře Hanzelína. Lékaře chudých, kterého mezi sebe městská smetánka nepřijala. Dcery nesou tento úděl odevzdaně, až na Doru. A právě o ni vypravěč příběhu – hejtmanský syn – tehdy nejvíce stál, byť sám o několik let mladší.
rozhovor s Heiko Krebsem
Heiko Krebs, povoláním překladatel z češtiny a ruštiny, studoval v letech 1984–88 v Berlíně a Praze. Po ukončení studií působil dva roky ve východoněmecké agentuře ADN a nyní pracuje v Evangelické tiskové službě (Evangelische Pressedienst – EPD) v Berlíně.
Ing. Jan Krejčí z Plzně napsal otevřený dopis redakci Evangelického časopisu (jehož titul Český bratr už dva roky mizí v podtitulu). Mj. v něm píše:
Spatříte-li v novinách titulek tohoto znění (LN 1. 2.), marně byste očekávali, že článek bude upozorňovat na nové knihy skvěle interpretující ústřední protestantské principy nebo informovat o stále obětavější praxi reformačních církví. Ne, nic takového titulek nemá na mysli (ostatně se také příliš v tomto směru neděje): článek je o terorismu v Severním Irsku.
Zřetele hebrejského člověkosloví
jako zcestnost a netrpělivost
Kachyňova Kráva je film žánrově čistý, tematicky úplný, kompozičně a hereckými výkony dokonale vyvážený. Je to skutečně film o krávě, přesněji o dvou kravách a dvou telatech. Především je to však film o lidech kolem krávy.
Oč nám jde? O Antonína Koňase z Vydří? O ujištění, že to, co ve škole Zdeňka Nejedlého a Jana Fojtíka bylo černé, je ve skutečnosti bílé a naopak? O rehabilitaci katolické církve? O utvrzení se v jejím pranýřování? O shromáždění dalších faktů z 18. století? O zjištění, že každý má svou pravdu?
Kniha Erazima Koháka „Post scriptum: Psové“ je věnována „ekosebrance a všem přátelům, známým i neznámým, na oslavu vánočních svátků 1993 a na uvítání nového roku 1994“. Vydala ji nadace ekologické výchovy EVA, a přestože autor nenabízí úvod do ekologie ani nás neseznamuje s nejnovějšími ekologickými směry, kniha se ekologické odpovědnosti za tento svět úzce dotýká.