Xenos znamená neznámý, odlišný. Cizí v „mém“ prostředí, vymezeném jazykem, barvou pleti, sdílenou kulturou a v neposlední řadě náboženstvím. Být vůči takto cizím nedůvěřivý a odmítavý, je přírodou a vývojem zakořeněný instinkt. Strach z cizího a odmítání odlišného se dá zdůvodnit jako něco tzv. přirozeného.
„Za rozšířenými zorničkami sídlí pocit hluboké nejistoty a nedůvěry, tak typický pro ústavní děti,“ komentuje záběry dětí z kojeneckého ústavu dokument Kurta Goldenbergra Děti bez lásky. V r. 1963 se mu podařilo popularizovat téma psychické deprivace, kterou dětem působí zejména ústavní výchova.
Inspirativní a poctivý komentář Jiřího Mrázka k biblické knize Zjevení sv. Jana nás přivedl k tomu, probírat Zjevení na biblických hodinách. Žánr apokalypsy není sice biblický mainstream, nicméně tu má své nezaměnitelné místo. A v době, kdy kdekdo vyhrožuje apokalypsou reálnou, ale zejména virtuální, je užitečné jít ke kořenům.
Text: Filipenským 3,12–16
Čtení: 1 Kr 19,9b–14
Ž 69,1–5.8–10.20–22
Text: Mk 15,33–37
Marek 15
Závislá či nezávislá, černá či bílá, privátní nebo veřejnoprávní, duchamorná či hloubavá, duální nebo odule privátní? Ač má obrazovku dávno barevnou, tlačí současný konflikt TV k černobílým postojům. Než však začneme říkat Ano, ano – Ne, ne, připusťme: vánoční televizní drama, jakkoli dojímá nasazením zúčastněných, není konflikt v černé a bílé. Není listopad 89, ale vánoce 2000.
Čtení Židům 13,1–3.12–15
Text 1. Královská 21,1–15
Stalo se pak po těch věcech, měl Nábot Jezreelský vinici, kteráž byla v Jezreel podlé paláce Achaba krále Samařského.
I mluvil Achab k Nábotovi, řka: Dej mi vinici svou, ať ji mám místo zahrady k zelinám…
(Sponzorace Sofije Hoxha)