Tomáš Trusina

Za Nico ter Lindenem

Tíže naší doby, počátku jedenadvacátého století, se pro mnohé zhmotnila v tsunami, které svým přívalem zpustošilo značnou část pobřeží zemí kolem Indického oceánu. Pro někoho apel na pokoru před neovladatelností přírodních procesů, pro jiného rovnou apokalyptické varování.

Vážení čtenáři,

Výzva k účasti v brněnském referendu o přesunu tamějšího hlavního nádraží (http://www.nadrazivcentru.cz/) způsobila seniorátní „bouři v sklenici vody“, neboť ji e‑mailem přeposlal m.j. i senior P. Kašpar. Jakýsi anonymní pisatel mu vytkl, že se propůjčil k podpoře jednoho politického postoje, k čemuž nemá církevní mandát.

Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.

Čtení: Židům 11,1–2.8–16

Text: Žalm 121,5.8

Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici.
Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš,
od tohoto času
až na věky.

Xenos znamená neznámý, odlišný. Cizí v „mém“ prostředí, vymezeném jazykem, barvou pleti, sdílenou kulturou a v neposlední řadě náboženstvím. Být vůči takto cizím nedůvěřivý a odmítavý, je přírodou a vývojem zakořeněný instinkt. Strach z cizího a odmítání odlišného se dá zdůvodnit jako něco tzv. přirozeného.

„Za rozšířenými zorničkami sídlí pocit hluboké nejistoty a nedůvěry, tak typický pro ústavní děti,“ komentuje záběry dětí z kojeneckého ústavu dokument Kurta Goldenbergra Děti bez lásky. V r. 1963 se mu podařilo popularizovat téma psychické deprivace, kterou dětem působí zejména ústavní výchova.

Inspirativní a poctivý komentář Jiřího Mrázka k biblické knize Zjevení sv. Jana nás přivedl k tomu, probírat Zjevení na biblických hodinách. Žánr apokalypsy není sice biblický mainstream, nicméně tu má své nezaměnitelné místo. A v době, kdy kdekdo vyhrožuje apokalypsou reálnou, ale zejména virtuální, je užitečné jít ke kořenům.