postoupila do druhého ročníku. Tentokrát se soustředíme na novozákonní zvěst, zpracovanou pro děti ve druhém díle publikace Cesta Božího lidu. Metodický postup zůstává stejný jako v prvním ročníku (viz Katechetická příloha 1991–1992 č. 1). Publikace Cesta Božího lidu a Katechetická příloha můžete použít několikerým způsobem: pro vyučování v nedělní škole, pro vedení dětských biblických hodin, pro přípravu programu do sdružení mládeže apod.
(24. 3. 1992, F 1, 23.00)
Michal moderátor přivítal ve 23.00 diváky u obrazovky slovy, že neuslyší na titulní otázku vyčerpávající odpovědi, neboť půjde spíš o rozkrývání problému, který se za úvodní otázkou skrývá. Začátek slibný, pokračování už méně. Proč se totiž bavit tak dlouho o tom, že tato otázka provází člověka od (jeho) nepaměti? Proč tuto otázku hájit – proč ji raději nezpochybnit a neukázat, že v tradiční podobě a vázána na povrchní představu, jsoucího“ nikam nevede?
Potkal jsem tuhle spolubojovníka z dob popřevratových. A když jsme zjišťovali, jak se kdo má a co dělá, dozvěděl jsem se, že nedělá, protože ho zrovna propustili z práce. Ředitel (držící se místa pevně navzdor převratu) to prý komentoval slovy: „Poslední kůň dostal kopačky.“ Devět měsíců před důchodem. Na jeho místo se už zaučuje bývalý předseda stranické organizace…
O minulosti i budoucnosti samizdatové edice EMAN se leccos proslýchá. Na podrobnosti jsme se zeptali Tomáše Trusiny, vikáře ČCE v Heršpicích u Slavkova.
PK: Proč se vaše nakladatelství jmenuje EMAN?
Text Exodus 14,1–14
Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Rozkaž Izraelcům, aby se obrátili a utábořili před Pí-chírotem mezi Migdólem a mořem; utáboříte se před Baal-sefónem, přímo proti němu při moři. Farao si o Izraelcích řekne: Bloudí v zemi, zavřela se za nimi poušť. Tu zatvrdím faraónovo srdce a on vás bude pronásledovat. Já se však na faraónovi a na všem jeho vojsku oslavím, takže Egypťané poznají, že já jsem Hospodin.“ I učinili tak.
K románu Harper Leeové, Postav hlídku
Na počátku byl nápad, reagující na frustrující výsledek posledních parlamentních voleb: Vezměme Andreje Babiše za slovo. Neodbývejme jeho smlouvu s občany této republiky jako prachsprostý trik, ale vyvoďme ze slibů, jimiž se zavázal, důsledky. Nabídněme mu, čím může doložit, že svou smlouvu myslel aspoň trochu doopravdy. Tak se zrodila iniciativa Milion chvilek pro demokracii. Iniciativa nikoli pouze protibabišovská, ale především pro-demokratická. Neboť máloco utužuje ducha a zkvalitňuje podhoubí demokracie tak, jako respekt ke společenské smlouvě.
Proběhla onehdy debata pražské evangelické mládeže na téma prorocká úloha církve ve společnosti. Řečníci i debatéři mj. řešili, kdy a jak moc má církev vydávat své hlasité svědectví k společenským otázkám. Převažoval souhlas s tím, že by církev měla v tomto směru šetřit a vyslovit se pouze ve chvíli, kdy jde z křesťanského hlediska o zásadní výzvu.
Odpověď Jakubovi Drápalovi
Děkuji J. Drápalovi za reakci na článek M. C. Putny (Protestant 8) a zejména, že vstoupil do rozhovoru z pozice, již on sám nazývá „konzervativní křesťané“ (v rámci ČCE). Pro tuto chvíli se ujmu se odpovědi a, jak doufám, i pokračování rozhovoru. Napadají mne k tomu následující body:
Zabýval jsem se nedávno opět textem ze závěru evangelia podle Jana, kde Ježíš mj. pověřuje Petra pastýřskou službou. Janovo vyprávění mne při prvním čtení dráždívá jakýmsi vzduchoprázdnem, v němž Ježíšova slova zaznívají. Jakoby mělo tendenci odpoutávat se od světa zkušeností, jimž se říká „reálný život“. Podobně i scéna na břehu Tiberiadského jezera, kde se Ježíš pověřuje Petra „Pas mé beránky“. K čemu se to pastýřství vztahuje?