Křesťané říkají, že Bůh stvořil člověka. Není to spíš tak, že člověk stvořil Boha?
Člověk není ve vesmíru samojediný ani samodruhý. Vyniká v již tak vynikající přírodě zemské a spolu se zemí se účastní souhry mnohem vyšší. Myšlenka, že člověk stvořil Boha, by musela znamenat, že člověk stvořil nebesa, slunce a hvězdy, že stvořil přírodu i sám sebe. To by dnešní lidské namyšlenosti jisté nebylo proti mysli, ale zcela prokazatelně to není pravda. Člověk je mládě cituji sám sebe — kojenec vesmíru.
Celé roky mě ve škole otravovali s vědeckým světovým názorem. Pak přišla změna a náhle se zjistilo, že žádný vědecký světový názor neexistuje. Tuhle jsem se ptal našich dětí, jak jim švýcarská škola vysvětluje, že vznikl svět. Měli potíže s překladem do češtiny. Kristina říkala: „Bylo prabum.“ Šimon říkal: „Nějaká prapetarda, chápeš, praprda.“ Pochválil jsem je za bohatý slovník a ještě jim ho rozšířil o slovo třesk. „Rána – no a co dál?“ U ptám se. „No nic, prostě šílená rána, a pak už to jelo samo.“ – „Exploze může rozházet něco, co drží pohromadě. Kde se to ale poskládalo do těch dokonale fungujících organismů?“ Trvali na petardě a šli se učit.
Teorie velkého třesku se učí ve školách na celém světě. Detonace může být jedna více nebo méně významná událost v dlouhém vývoji, v žádném případě však neřeší otázku smyslu, vztahu, svobody a odpovědnosti. Jisté je, že čím více vědci pronikají do tajů organismů a vesmíru, tím více žasnou a jsou pokornější. Rád cituji matematika, který v roce 1984 při přebírání Nobelovy ceny řekl: „člověk jedenadvacátého století, bude-li se nějaké konat, má před sebou jeden prvořadý úkol: znovu porozumět zvěsti andělů.“ Od vrcholného matematika je to slušný výkon.
Biblická zpráva o stvoření je taky takový pokus porozumět. Tvořivý Duch Boží je nade vším. Vesmír a člověk nejsou hříčkou náhody. Stvoření má smysl a člověk může žít ve vnitřním spojení s Tvůrcem samým. Snaha vyvázat se z tohoto spojení, být sám pánem života a smrti, je neštěstím.
Člověk ví o svém vzniku pramálo a nevidí ani za horizont svého života. Pokouší se však své minulosti i budoucnosti porozumět. Biblická zpráva o stvoření (narozdíl od velkého třesku) k takovému porozumění podstatně pomáhá. A ještě něco: protože člověk má fantazii, je stále v nebezpečí si o Bohu vymýšlet. čelit tomuto nebezpečí je největším úkolem lidského myšlení. Důležité je proto naše očekávání, naše vyhlížení, jak se nám Bůh zjeví nyní, vpustíme-li ho do další sféry našeho života. Další dotěrné otázky adresujte redakci.