Pavel Otter

Teologická reflexe II/1996 přináší stať doc. dr. Jana Štefana „Za co bych rád jako český evangelík poprosil českého katolíka o odpuštění“.

Vážená ediční rado,

vážená redakce,

v říjnu 1995 jsem obdržel od p. předsedy představenstva a ředitele LN leták vybízející k „přátelské propagační akci“ těchto novin. Reagoval jsem na to dopisem, z něhož vyjímám:

Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku.

Titovi 2,11–12

Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista.

1. Petrova 1,13

Občas roztočený kolotoč kolem života a díla J. L. Hromádky je zajímavý tím, že při něm už nejde jen o Hromádkovu postavu, ale zároveň také o hromádkovskou hermeneutiku, která je rozpoznatelná u těch, kteří interpretují, posuzují, vyhodnocují.

Vážený bratře synodní seniore,

dovolte, abych Vám vyjádřil veřejnou podporu za to, že jste se nezúčastnil ekumenického setkání s papežem Janem Pavlem II., ani se nepodílel na žádném ekumenickém shromáždění v kontextu sarkaderovského svatořečení. Potěšila mě solidarita některých dalších evangelických představitelů a naopak mě zarazila bezproblémová vstřícnost u jiných.

Slyšíme opakovaně o tom, jak by se mohl uspořádat vztah mezi státem a církvemi, a sice z několika aspektů: Má být církvím navrácen majetek veškerý, částečný nebo žádný? Mají být církve finančně zajišťovány státem alespoň zčásti, anebo vůbec ne? Má být provedena důsledná, anebo dílčí odluka církve od státu?

I.

Ukázalo se, že prvotní křesťanství se nakonec nemuselo vyrovnávat s eschatologickým uskutečněním království Božího ani s apokalyptickým zánikem tohoto světa. Muselo se vyrovnávat s časem a prostorem, s dějinami a světem. Církev nevstoupila do nebeské slávy, nýbrž prodírá se pozemskou realitou.

Možnost,že se v plynoucím čase bude dít něco nového, patří k výrazným biblickým motivům. Slyšíme to u proroků, u Ježíše, u Pavla i v Apokalypse. „Aj, já učiním věc novou,“ říká Hospodin ústy Izaiášovými (Iz 43,18–21). „To jest krev má nové smlouvy,“ říká Ježíš (Mt 26,28). „Aj, nové všecko učiněno jest,“ vysvětluje Pavel (2K 5,16–17).