Vážená ediční rado,
vážená redakce,
v říjnu 1995 jsem obdržel od p. předsedy představenstva a ředitele LN leták vybízející k „přátelské propagační akci“ těchto novin. Reagoval jsem na to dopisem, z něhož vyjímám:
Jsem abonentem LN od samizdatových časů a jejich trvalým odběratelem od oficiálního vydávání. Pozastavuji se nad absencí v celkové šíři záběru, kterou chtějí LN postihnout. Domnívám se, že soudobé noviny nemohou nadále pomíjet širokou problematiku, která dnes charakterizuje postupující odklon od ateistické a povrchně sekulární moderny. Jde o oblast, které si začal všímat např. Denní Telegraf zařazením stránky „Ekumenismus“. Můj podnět by chtěl být ovšem mnohem objemnější: religiozita – spiritualita – světová náboženství – církve – ekumenismus, a to vše na fundované úrovni článků, recenzí, rozhovorů, překladů apod. Ne ve smyslu propagandy, nýbrž orientace a postihování hlubší problematiky.
Ne všechny z nás čtenářů LN zajímají např. inzerce, ale zajímá nás třeba současný duchovní horizont. Běžné církevní a náboženské časopisy poskytují namnoze jen vlastní propagandu. Proto si myslím, že mnou navrhovaná „stránka“ (1x týdně či čtrnáctidenně) by umožnila účinnější propagaci LN i v našich početně nezanedbatelných řadách.
V zastoupení tehdejšího šéfredaktora mi odpověděl tajemník redakce s poděkováním a s myšlenkou na zavedení celé strany novin věnované této problematice jednou za čtrnáct dní.
To, co před rokem proběhlo jako korespondence mezi čtenářem a zástupci vedení novin, doznalo dnes rozměru principiálnějšího i obecnějšího. Odtud potřeba otevřeného dopisu.
Chci otevřít problematiku toho, jakým způsobem, v jakém rozsahu a s jakou kompetencí podávají LN i další standardní a seriózní noviny výše zmíněnou tématiku pro nejširší čtenářskou veřejnost.
Ohlédnu-li se na uplynulý rok, zůstává ve mně celkově nepříznivý dojem, že LN podávaly výjimečně toliko krátké a kusé zprávy o dění v římskokatolické církvi, a to podle podivného výběru, že identita a presentace církve, resp. církví byly redukovány na spory o majetkové restituce a že složitá problematika řešení vztahů mezi církvemi a státem byla podávána spíše z extremistických církevních pozic (L. B. 5. 9. 96 a P. Ř. 8. 10. 96).
Ačkoli dovedu být kritický na adresu jistých kruhů a tendencí v římskokatolické církvi, musím se jí v tomto kontextu zastat, protože ji nelze trvale přibližovat jen prostřednictvím afér, které se v ní tu a tam vyskytnou jako všude jinde, ale je třeba ji presentovat jako společenství dynamické, kontrastní a kupodivu pluralitní. To je nezbytné žurnalisticky akceptovat i proporcionálně sdělovat ve všech masmédiích.
Jestliže vytýkám, že schází seriózní a dlouhodobé sledování a zpracovávání celkové religiózní problematiky na stranách LN a našich novin všeobecně, pak nutně dochází k takovým simplifikacím, kdy pisatel nezná k dané problematice jinou alternativu než někdejší „pýchu rozumu“ zkrachovalého komunismu a nynější „pýchu víry“ u křesťanských fundamentalistů, jež mimochodem nedokáže nijak charakterizovat, ale sebe sama považuje za „svobodomyslného jedince“. Kladu si otázku, kam autor zařadí mě a bezpočet mně podobných? Proč nás musejí v LN poučovat o náboženské problematice absolventi ČVUT, a nikoli teologové či religionisté?
Nechci nikomu nic falešného podsouvat, ale zdá se mi, jako by mladší redaktoři byli pořád v zajetí primitivní ateistické propagandy komunistických škol a ti starší jako by stále lpěli na jistotách někdejšího volnomyšlenkářství. V důsledku toho dochází k mystifikování veřejnosti, protože náboženský svět ve své šíři i hloubce je dnes úplně jinde a má paradigmaticky zcela jinou tvářnost. A tak si říkám, kdo to dnes drží „černého Petra“ tmářství a předsudků a proti komu?
Pokud upřímně chci respektovat váš ateistický světový názor, který patrně většinou zastáváte, pak nemohu akceptovat vaši neochotu transformovat vaše mínění ohledně církví, náboženství, religiozity atd. adekvátním směrem i způsobem. Zdá se mi, že LN chrání lid před opiem lidu.
Nevím, zda vám správně rozumím, ale domnívám se, že programově odmítáte všecko, co je spojeno s jakousi ideologií, světonázorem, ideou či vizí. Snad zastáváte absolutní relativismus hodnot a snad proklamujete rovnocenný pluralismus názorů a postojů. Ale výsledkem je, že z relativismu vytváříte libertinskou „ideologii“ samoregulativní svobody a „pluralitu“ kontrolujete a cenzurujete vlastním kritériem pravdy. Na soudobém klimatu nazývaném „postmoderna“ tu a tam participujete takovým způsobem, že u mnoha nepoučených čtenářů to vyvolává nedorozumění, hrůzu i odpor, místo abyste veřejnost odpovědně uváděli do naléhavé aktuálnosti toho, oč tady jde i půjde.
Možná že nedorozumění spočívá v tom, že mnou vyžadovaná, byť jen velmi omezená religiózní platforma na stránkách listu typu LN odporuje vašemu pojetí liberálního tisku v liberální společnosti, tedy takovému pojetí, které by mělo zůstávat světonázorově neutrální a ideologicky nikterak nezatížené. Pokud tomu tak vskutku je, pak bych označil tuto pozici jako individualistický utopismus a nikoli liberalismus, jehož formální a mechanické restituování po dlouholetých totalitních deformacích považuji v naší společnosti za nemožné a marné. A přitom nevedeme žádný spor o to, že výrazem i zacílením naší společnosti musí být právě svoboda.
Vidíte, jak tápu, snažím-li se postihnout koncepční „filosofii“ Lidových novin. Možná že programově není žádná. Pak ale přestávám rozumět novinám, které denně čtu, v tom nejpodstatnějším a smysluplném, a ptám se, oč vám jde?
listopad 1996 ThDr. Pavel Otter
evangelický farář Hradec Králové