Michal Kitta

Ale já dnes nechci mluvit o smrti. Naopak chci mluvit o životě. Jenže ten je vzácný – proto úvod o křehkosti života.

Text Jan 14,15–17

Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. (J 14,15–17)

Jednou přinesli za králem Šalomounem Českou televizi. Postavili ji před něho a obě znesvářené strany žádaly o spravedlivý rozsudek. Vzbouření zpravodajci i zákonně zvolené vedení vyzvali krále, aby spravedlivě rozsoudil, komu z nich patří. Král nejprve vyslechl jednu stranu, potom druhou, chvíli přemýšlel, a pak si dal přinést meč. Všichni ustrnuli hrůzou.

Po 3 letech farářování se pořád cítím jako nedochůdče. Otírám si mléko z brady a nechci být profesionálem, ani se tak cítit. Chápu, že ve svém způsobu prožívání skutečnosti mohu být osamocený nebo se mýlit.

„Na počátku byl Masox“, „Hašek je Bůh“ a Smetana napsal hudbu k reklamě na projímadlo. To je asi všechno, co zbylo z křesťanství a kultury v hlavě průměrného Čecha. A o průměr by nám mělo jít především, že? Průměrný volič a konzument přece světí cestu kamkoli, třeba do pekel i do toho hajzlu… – ale se srdíčkem!

Slyš, Izraeli, Hospodin, náš Bůh, Bůh jeden.

Deuteronomium 6,4