Číslo
Křik z noci.
Nebyla to ona?
Pod čí mocí
skrývá mě clona?
Touha ženoucí k nepředstavitelnému
strach před úzkostí
přec tu sedím, poddán jen jemu
z jejích kostí jsou mé kosti.
Tak kam pohnout se mám
kam obrátit svůj pohled?
Pomalu usychám
pomalu zabírá dennodenní jed
ta přítulná známá
od níž odtahuji rty
vždyť nemilovat smrty ty
je nutnost klatě klaná.
8. 5. 1998