Aleš Wrana

Kázání otiskovaná v Protestantu nepředstavují nediskutovatelný žánr, právě naopak. Otevřou-li diskusi, rádi jí uprostraníme. Diskutující pouze prosíme, aby respektovali, že publikovaná kázání nejsou psána pro Protestant, ale pro konkrétní společenství, čas a místo. Publikováním jsou tohoto kontextu vytržena.

Ad: Jaromír Nohavica jako duchovní průvodce? (Protestant 2/2011)

Takový celostránkový článek o Jaromíru Nohavicovi se dá napsat myslím docela snadno. J. Nohavica je totiž písničkář velmi výrazný a expresívní, a když ho posloucháte dlouhé roky (stejně jako Petr Turecký to tak mám i já), můžete své zkušenosti s ním vypisovat lehce a dlouze. Jednou písní vás osloví někdy, a jinou jindy. JN je výrazný a výborný písničkář. Jeho hudba je „variantou popu“ – v tom se s PT shoduji, jen bych na rozdíl od něj kvůli tomu nad Nohavicou nelámal hůl. A nebudu JN přetěžovat očekáváním, že je kdovíjaký duchovní myslitel. V tom se výtky PT s Nohavicovým dílem dost míjejí. A prozrazuje se to i tím, že také celý článek je dost neuspořádaný, zdá se mi, že je více o pocitech než o argumentech. (Chce zmínka o tom, že JN je mistrem republiky ve scrabblu, naznačit, že jeho texty jsou jen slovní hříčky? Opravdu JN v nějakém pořadu „opakoval pořád dokola, že má počítač a že si ho může dovolit“? Má bard s kytarou opravdu nutně zůstat bardem s kytarou? Tyto a některé další věty znějí spíše jako výpovědi zklamaného příslušníka nějaké sekty.)